Vyhnanci

Na knihu jsem se moc těšila, protože autorčin první případ agenta Aarona Falka se mi líbil opravdu hodně. Potom se mi do rukou dostala další kniha Přeživší, která mne ovšem spíš zklamala. Doufala jsem tedy, že návrat k Falkovi bude stejný úspěch - jenomže bohužel nebyl. Kniha trpí velkou rozvláčností a zdánlivě zbytečnými odbočkami, které možná ve finále vedou k cíli, i když pro čtenáře jsou docela únavné. Jinak se mi případ jako takový ale líbil, to musím přiznat. A právě z tohoto důvodu hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami. Tentokrát se víc rozepisovat nebudu a připojuji se ke komentáři od uživatelky Rade hned pod tím mým, se kterým souhlasím do posledního slovíčka ;-).

Vztahový pomalu plynoucí román s příchutí detektivky. Plusem jsou dvě pomalu a postupně se vyjevující a ještě pomaleji se rozplétající záhady s kořeny v minulosti, plusem je i prostředí malého australského vinařského městečka; moc se mi líbila vykreslená atmosféra místní komunity a společného sdílení starostí i radostí, až by člověk možná po tom pomalu plynoucímu životu mezi vinicemi s vesměs přátelskými vztahy v rodině i mezi sousedy zatoužil. Pomalé tempo je ale současně mínusem. Pomalu plynoucí děj včetně popisů mi v knihách v zásadě nevadí, ale tady byla to hlavni konverzace, a s tím mám trochu problém. Dialogy, dialogy, dialogy, stále dokola. Běžná denní konverzace, co člověk řekne za celý den, stovky nepodstatných slov, dotazů, odpovědí, a mezi těmi desítkami nepodstatných vět tady hledáme vždy nějakou tu podstatnou. Předpokládám, že autorka tím chtěla knižní dění co nejvíc připodobnit běžnému životu, ale přece jen kniha by měla mít nějakou zkratku… Přemíra konverzace přebila i jakékoliv popisy nebo sdělování informací vypravěčem, ty mi tam dost chyběly, takže občas nebylo hned zřejmé, zda jsme v minulosti (jedna časová rovina z minulosti běžela před rokem, jedna dokonce před 25 lety), to vše se plynule střídalo třeba na jedné stránce, občas mi i unikalo, na kterém místě zrovna který dialog probíhá a musela jsem se vracet, protože stále šlo o stejný okruh postav a jejich vzájemné konverzace. Takže i lze pochopit, že někdo knihu odložil nedočtenou, protože toho nepodstatného povídání bylo už prostě příliš… Na druhou stranu konečné rozuzlení záhad nám odhalilo ty pravé a podstatné informace mezi tím slovním balastem a ten zpětný pohled, kdy se čtenáři v hlavě rozsvítí, byl vlastně docela fajn. Občas mi drhl překlad („odstrčil se od zábradlí“…?). Romantická linka ani moc nevadila, autorka chtěla předpokládám přebít to špatné a zlé něčím pozitivním. A trilogii nějak hezky ukončit. Jen mě pobavila věta „A pravidelně si dopřávali dávku vynikajícího sexu.“ Já vím, autorka nemůže znát známou hlášku učitele Saši alias Jardy Duška z našich Pelíšků… :))