Všechno nebo nic

Tak tohle se nepovedlo. Kniha mě vůbec nebavila. Mám takový zvyk, že dočítám všechny knihy a říkám si, že mě třeba něco překvapí později. Ale tady to byla ztráta času.

Vždycky si říkám, že kniha není jen obal, ale co si budeme povídat. Pravdou je, že pokud má kniha obálku, která nás zaujme na první pohled, tak je to velké plus. Tohle se mi stalo například u této. Když jsem jí viděla, tak vzbudila mou zvědavost, anotace zněla dobře a zjištění, že je to od české autorky tomu dalo ještě třešničku, takže jsem se nedivila, když se hned ocitla na mém seznamu. Nejprve musím přiznat, že kniha začala úplně jinak, než jak jsem si po přečtení anotace myslela, že začne. V příběhu El už žije nový život, daleko od své rodiny a přátel, ale hlavně daleko od člověka, kvůli kterému utekla, a přestože je to už několik let, tak ji to stále v některých případech pronásleduje. Čas od času tu máme pohledy do minulosti, která některé věci přiblíží. Je tu ovšem vidět, že je jedno jak velká je vzdálenost, před některými věcmi nejde utéct, ale je třeba se s nimi poprat. Díky tomu začátku jsem si chvíli zvykala, ve které části života El jsem se ocitla, a musela jsem se trochu zorientovat. Jinak se mi to četlo dobře, cítila jsem nutkání dál pokračovat ve čtení, abych se dozvěděla víc o postavách a o tom, co prožili. Bylo tu několik silných momentů, které jsem prožívala s hlavní postavou. Moc se mi líbila myšlenka, která tu zazněla ohledně tetování a o tom, co představuje. Bylo tu ale pár věcí týkající se vztahu El a Iana, které mě celkem zarazily. Něco z toho se v průběhu příběhu lehce objasnilo, ale na některé z nich jsem nedostala odpověď, přitom některé z toho byly celkem důležité vzhledem k tomu, o co v knize šlo. I když měl příběh nějaké mouchy, tak se mi líbil, a pokud autorce vyjde někdy další kniha, tak si ji ráda přečtu