Vražda mořské víly

Vůbec jsem nečekala, že mě tahle knížka tak vtáhne, ale stalo se. Líčení Kodaně počátku 19.století bylo velmi naturalistické, osudy nemajetných jednotlivců velmi tristní a bezvýchodné; nepochybuju o tom, že to odpovídá tehdejší realitě. Možná až ten konec na fregatě mi připadal trochu přepálený, ale rozhodně jsem knížce nemohla upřít čtivost, tedy pravděpodobně i kvalitní překlad. Osobnost Hanse Christiana Andersena byla již mnohokrát posuzována a propírána, právě proto se mi do knihy moc nechtělo. Ale smekám před autory, protože dokázali tohoto pohádkového velikána popsat tak, jak bych si ho představovala i já, a to jak po fyzické stránce, tak především ohledně jeho vztahu k ženám. Andersen už svou fyziognomií není hrdina, respektive jeho hrdinství je jiného ražení, a možná o to sympatičtější. Andersenovy pohádky jako by nebyly určeny dětem, málokdy totiž dopadnou tak, jak má "správná" pohádka skončit: dobro zvítězí a zlo je potrestáno. Autoři této knihy určitě Andersenovo dílo dobře znají, protože jejich kniha víceméně kopíruje osudy Andersenových pohádkových hrdinů . . . „Prokletím zrcadel je, že vidí všechno, ale nemohou s tím nic dělat. Zrcadlo nedokáže udělat lidi krásnějšími, neosuší uplakané oči, a přesto se každé snaží ze všech sil, každičký den, každičké zrcadlo na světě, čínský císař má tisíce zrcadel, ale ani s jedním není spokojený.“

Tohle se mi hodně líbilo. Pro mě noví autoři, ale jdu kouknout, co napsali dalšího. Začnu asi duem Kazinski... Vražda "mořské víly" vyšetřovaná H. Ch. Andersenem... to bylo dost neotřelé téma. A samotný pachatel a jeho motiv... no, přečtete si sami, doporučuji.