Vražda jako dárek

50% Steve mi sděluje, co zjistil o Lydiině rodině, ale poslouchám ho jen napůl. Zvednu fotku ze stolu a přiblížím ji k očím. Ve slunečních brýlích, které má Lydia nad ofinou se odráží oblaka a modré nebe, ale o kousek níž zahlédnu náušnice, dlouhé stříbrné nitky, spočívající na látce šátku. A náhle vím, proč mi to jméno bylo povědomé. _______________________________________________________________________________________________________________ Nápad s hrou byl hodně dobrý, ale měla jsem pocit, že potom se detektivka rozbíhala dost pomalu. Až ke konci přišel zásadní zvrat a pak už to byla jízda. Hodnotím ji jako průměrnou, nějaký větší dojem ve mně nezanechala.

Všichni máme představu o tom, jak by měl vypadat pořádný detektivní thriller - tím myslím zhruba 3 centimetry silný s dobrou obálkou, na které New York Times zmiňuje, že to je nejlepší knížka za poslední čtyři dny, a samozřejmě to musí být pořádná série. Tahle kniha do toho moc nezapadá. Vydavatel sice použil řádkování jako v dětské knížce, leč pořád chybí alespoň centimetr. Dost často doporučuji autorům texty odvážněji proškrtávat. Tady by to naopak chtělo expandovat, a to nejen kvůli tloušťce. Připomínalo mi to díl televizního seriálu. Uvodní titulky, tady jsou postavy a šup, šup, nezdržujeme a hned to rozbalíme. Takže žádné popisy prostředí, žádné popisy charakterů, žádná pouta k postavám. Vše probíhá narychlo a teď. Přitom - kdyby to Olivia trochu víc rozvedla - mohlo by to být fakt hodně dobré, jelikož narozdíl od mnoha věhlasných jmen to měla docela promyšlené a neservírovala čtenáři očividné nesmysly. Tudíž souhlasím s ostatními komentáři, že se tím člověk musí trochu prokousávat a navzdory zkratkovosti zejména první půlka moc neodsýpá. Výsledný dojem je tedy trošku takový televizní. Aby to mohlo do kin, chtělo by to víc pracovat s obrazem a emocemi. Nicméně mě to v záplavě thrillerů, co se podobají jako vejce vejci, potěšilo svou civilností a jsem rád, že jsem si to přečetl.