Volyňská rapsodie

Volyňská rapsodie mne zaujala svojí anotací a i přes určité trable, které jsem se čtením měla, nakonec hodnotím docela vysoko. Pro mne osobně je kniha přínosná hlavně tím tématem, kterým se zabývá, a tím je život volyňských Čechů na pozadí historických událostí a jak tyto události měly na život těchto lidí vliv. Je to téma, které je pro mne v literatuře nové a tudíž tak pro mne i nosné. Takže pokud jste na tom jako já, o tomto tématu jste v literatuře ještě nic nečetli a i to téma jako takové je v rámci historických reálií pro vás neznámé, mohu tuto knihu doporučit. Protože byť se stále pohybujeme na poli beletrie, nějaký základní historický rámec tu čtenář podle mého získá. Autorka umí psát velice čtivě, umí dobře zachytit atmosféru a čtenáře vtáhnout do děje. Přesto jsem bojovala s jednou věcí, a tím bylo větší množství postav, jejichž osudy jsou navzájem velice propojené. A já se prostě občas dost ztrácela v tom, kdo je kdo a kdo je s kým jak příbuzný. To, že se pak některé postavy jmenují stejně nebo podobně, mi v tomto ohledu moc nepomáhalo - spíš naopak. Jinak ale vlastně této knize nemám moc co vytknout. Za sebe tak určitě doporučuju. Je mi vlastně skoro až líto, že tato kniha není moc vidět, tu pozornost by si jistě zasloužila. Tato kniha mne velice mile překvapila a paní autorce děkuji za zajímavý čtenářský zážitek a za rozšíření mých čtenářských obzorů.

Velmi stručně, ale přitom opravdu velice dojemně a bolestivě sepsané osudy volyňských Čechů. Život plný dřiny, který přinesl kýžené ovoce ve zúrodnění pasek, začnou ovládat změny politického systému, vznik kolchozů a válka, po jejímž konci se navrátí do Čech v očekávání lepších zítřků, které se však s nástupem komunismu a rokem 1948 rozplyne jako sen. V knize jsou zaznamenány strašlivé události, které se odehrávaly v těchto místech, obzvláště pak ta v Českém Malíně. Lidé zde žili v neustálém strachu, protože je neustále někdo ohrožoval, vraždil a okrádal, ať už to byli komunisti, němečtí fašisti nebo banderovci. Je hrozné si jenom představit, co museli lidé nejenom v minulosti vytrpět a je úplně nepochopitelné, že se dnes opět začínají na Ukrajině stavět Banderovi sochy !!! Z knihy pro mě plyne ponaučení: Nikdy nezapomínat, jak dokáže být člověk "lidský", zvláště má-li pocit, že má požehnání "vyšší" moci a vážit si toho, co máme, i když často nejsou věci ideální, ale vždy může být nesrovnatelně hůř. Poslouchala jsem v působivém zpracování na MůjRozhlas.