Víla Muchomůrka: Klíč k jaru

Něco se děje. Něco je špatně. Naši vílu Muchomůrku a její kamarádku vílu Lišku probudily nástěnné hodiny, ukazující, že jaro je tady. Ale venku je pořád zima. Co teď? Naše lesní partička má před sebou další z důležitých úkolů. Tentokráte musíme konečně zahnat zimu a přivolat jaro. K tomu ovšem potřebujeme klíč k jaru, kdepak ho najdeme? Krásné to zase bylo.

Knížka čtená dětem. Z dosud vydaných tří dílů série Víla Muchomůrka se nám tento líbil nejméně. Tentokrát se ztratil klíč k bráně, která odemyká jaro, a s ním i dudek, který ho měl přinést z teplých krajin. Proto se ho víly Muchomůrka a Liška, společně s myšáky Lukem a Pukem, a za asistence nové víly Sněženky, rozhodnou hledat. V textu se čtenáři dozví pár informací o migrování ptáků do teplých krajin, o koloběhu vody a nechybí ani soví moudro: „Ano, někdy to nejtěžší je nechat odejít věci, které nám už neslouží, a přijmout změnu. Ale lpění na starém není dobré. Někdy se držíme věcí jen proto, že je dobře známe a cítíme se tak bezpečně, ale když je pustíme, zjistíme, že místo nich může vyrůst něco nového a třeba i lepšího. Tak to v lese chodí – a i v srdci.“ (str.78). Kniha má stejný formát a krásné ilustrace jako předchozí dva díly, ale dějově nám tu zkrátka něco chybělo.