Vespasián: Padlý římský orel

Padlý římský orel... V pořadí již čtvrtý díl ze série Vespasián od Roberta Fabbriho... Jestliže byste uvažovali o čtení této série, tak bych Vám určitě doporučil přečíst si nejprve tři předchozí díly... Toto pokračování začíná zavražděním císaře Caliguly, na jehož místo je dosazen slintající, koktající a kulhající Claudius... Tento je však po dosazení na císařský trůn řízen kroky tří propuštěnců - Pallase, Narcisse a Callista... Vespasián a jeho bratr Sabinus jsou Pallasem vysláni do Germánie, aby tam získali zpět orla Sedmnácté legie, která tam o něj před mnoha lety přišla... Poté by mělo následovat úspěšné tažení do Británie... Toto vše by mělo přispět k upevnění císařského postavení Claudia... Určitě se mi tento díl líbil více než díl předchozí... Mé hodnocení by byly silnější čtyři hvězdičky... Dovolím si malinko odbočit... Daleko větší sympatie u mě měl Cato (od Simona Scarrowa), který sice začal sloužit jako optio, ale postupně se vypracoval do nejvyšších míst... Případně z trochu jiné doby - Richard Sharpe (série od Bernarda Cornwella - Sharpe), který se do vyšších hodností vypracoval z úplně nejnižší vojenské hodnosti... Chápu však, že v období Říma lidé, v tomto případě Vespasián, těžili ze svého společenského postavení... Pro milovníky historických románů mohu sérii Vespasián určitě doporučit k přečtení...

Ve čtvrtém dílu Vespasiána ubylo politikaření a přibylo válečných akcí což příběhu jenom prospělo. Děj začíná po zavraždění šíleného Caliguly kdy je Vespasián a jeho bratr Sabinus pověřen k tomu aby našli ztraceného orla Sedmnácté legie který byl ukořistěn spolu s orly Osmnácté a Devatenácté legie v pro Římany katastrofální bitvě v Teutoburském lese, kdy byla římská armáda zmasakrována koalicí germanských kmenů vedených Arminiem. Druhá část knihy popisuje první bitvy Římanů po invazi do Británie. O tom jsem už četl v sérii Cato a Macro od Simona Scarrowa a je zajímavé že i když oba autoři popisují stejné historické události, tak děj v obou knihách je naprosto odlišný, což vůbec nevadí, protože vypravěčské umění Roberta Fabbriho se Simonu Scarrowovi vyrovná.