Veselá cesta životem

Zajímavá kniha rozhovorů dvou přátel, kdy ten první ví na co se ptát a ten druhý odpovídá tak, že čtenář "chytá druhý dech". Nejdříve je nutno říci, že Adolf Born byl celý život přesvědčený monarchista. Miloval Rakousko-Uhersko, možná dílem tím, že se narodil v Českých Velenicích, což byla půlka města, na druhé straně byl rakouský Gmünd. Jeho jedna babička byla Rakušanka, která se nikdy nenaučila česky. Strýcové a bratranci byli z druhé půlky města a vzájemně se až do r.1948 navštěvovali. A.B. miloval Turecko, kde měl jednak mnoho přátel a také mnoho výstav. Proto se to hemží v jeho kresbách sultány. Sděluje, že Turci a Češi mají stejný humor. Ovlivnilo jej Španělsko: Takovou diktaturu mít, tak skáčeme radostí po ulici (1956). Franco svým způsobem zachránil zemi, aby se nestala ruskou kolonií, což se stalo s námi. Miloval malíře F.Tichého, J.Zrzavého a K.Lhotáka, každý z nich prý vytvořil svůj vlastní svět. Když se seznámil s B.Hrabalem, ten jej upoutal hned na začátku : Trest, kterej potkal Němce hned po II.sv.válce je kuriózní, nemusí s tím každý souhlasit, ale že jim to patří, protože kvůli nim přišli do Evropy takoví záhadní lidé, jako jsou Rusové. Předtím nic takového nepřicházelo v úvahu a takový trest je pro Němce z tohoto hlediska nedostačující. Vůbec jsem neznal některé z jeho obrazů: František Josef se svým ochráncem pozorují lyžařský styl K.H.Borovského, kterej je míjí na běžkách. Snídaně v trávě s Magdalenou, Dobromilou Rettigovou (mimochodem prý vůbec neuměla česky). Turecký velvyslanec přilétá vzducholodí do Benátek v době karnevalu . František Palacký učí cisařovnu Sisi bruslit a zamračeně je sleduje pan manžel, císař F.J. Úžasné nápady, ohromná fantazie, pohlednice prý šly na dračku, nedivím se. A na závěr něco, co by mohlo potěšit ty, kteří se pohybují na Databázi knih: Knižní kultura oslovuje tak nejvíce 10 % lidí, i to je hodně. Myslím, že to je odkaz právě těch statečných pionýrů I.republiky, jako Vilímka, Borového,Štorcha-Mariena, kteří dělali ty krásný knihy... Moudrý pán a já se jdu pídit po těch jeho pohlednicích (už jednu mám - Císař Rudolf II. pomáhá (drží deštník) svému oblíbenému malíři H.A.Aachenovi, který kreslí v dešti dle modelu akt). Protože Adolf Born byl vskutku originál, ne se všemi jeho názory souhlasím (což je normální, třeba názor na V+W). Ale jde o osobnost, kterou respektuji.

Kniha na mne působila neuspořádaně. Jakoby autor vystříhal několik rozhovorů s panem Bornem, vhodil otázky s odpověďmi do míchačky a vše pak slepil dohromady tak, jak mu to zrovna přišlo pod ruku. Taky se mi někdy dost špatně četl doslovný přepis promluv pana Borna. Chápu, že každý máme nějaký ten přízvuk, ale ono to čecháčkovské natahování a ohýbání je v psané formě prostě matoucí. Aby člověk četl větu třikrát, než ji pochopí... Ale chápu, že záměrem bylo nejspíš zachování autentičnosti. Obsahem se mi tedy kniha líbila (mám ráda tvorbu Adolfa Borna a jeho názory a postoje mne jednoduše zajímají), ale formou, jakou je kniha napsána, už tolik ne.