Verum

Po prvním díle zklamání. Tři čtvrtě knihy nuda. Pořád dokola to samé. Tajemství, tajemství, tajemství - a musíš na to přijít sama, Callo... Bože, proč? Zdálo se, že autorka se jen snaží natáhnout děj. Škoda. Dvě třetiny knihy jsem tudíž přetrpěla. A na konci rána mezi oči. Nejspíš jsem to měla očekávat, ale přiznám se, že jsem se snažila jen doploužit do cílové rovinky a ten šok jsem vážně nečekala... Takže jo. Konec dobrý, všechno dobré. Autorce budiž odpuštěno, že nás málem usmýkala nudou :) Každopádně, jak to teda dopadlo? Protože jsem z toho fakt jelen... :)

Zavřela jsem knihu a Aha? Cože...? Počkat.... Takže ona....? Lidi, více zmatená už být nemůžu. Mám pocit, že kdybych knížku četla vzhůru nohama, pochopila bych toho úplně stejně. Bylo to dost zmatené nejasné popletené matoucí zvláštní podivné. Po dočtení jsem sama začala uvažovat, co je v mém životě skutečné a co ne. Na otázku, co tahle kniha, bych nejspíše odpověděla 48.