Věřit znovu

Stejně jako z prvního dílu jsem nadšená. Musím se tedy přiznat, že cca prvních 150 stran jsem se do čtení nemohla ponořit, ale pak jsem knihu zhltla na jeden zátah. U příběh Dawn a Spencera se autorka daleko víc věnovala psychické stránce hrdinů, což se mi moc líbilo, protože to knize dodává sílu. Těším se na další knihy Mony Kasten!

V předchozím dílu Začít znovu, který se mi líbil o hodně více, jsem si Dawn oblíbila. Ale v této knížce mi po většinu příběhu připadala jako někdo úplně jiný. Kvůli tomu, jak to Spencerovi pořád ztěžovala by si někdy fakt zasloužila facku, ale na druhou stranu byl na ni, podle mě, Spencer až moc hr. Knížka sama o sobě mě občas připadala až moc erotická, ale ten narozeninový výlet a epilog to zachránily.

Druhá kniha od Mony Kasten, a jestliže jsem po první knize byla skeptická, po této už jsem definitivně rozhodnutá, že kolem knih od ní je jen velká nafouknutá bublina a z absolutně nepochopitelného důvodu se knize dostává vysokého hodnocení. Čím začít. Kniha je zbytečně roztahaná do několika stovek stran, na nichž se pořád dokola opakuje totéž. Protagonisté: Dawn naprosto na facku, jak někdo zde již popsal, učiněná drama queen, její chování je naprosto nepochopitelné a ani to, co prožila, což mimochodem není žádná strašná tragédie, jak je celou knihu prezentováno, ji neopravňuje k takovému chování. Hysterická, nevyrovnaná, ufňukaná holka, která si myslí, že se vše točí kolem ní a která odmítá vidět realitu jinak než svým drama-zkreslujícím-pohledem. Spencer - proč proboha dělá tolik tajností kolem svého života, to, co se stalo, není v podstatě ani jeho vina, jen je to zase v knize prezentované jako jeho osobní životní tragédie. Oba hrdinové opět, stejně jako v předchozí knize, nemají žádné komunikační schopnosti a musí pořád vymýšlet, utíkat, a prostě dělat ze sebe pitomce místo toho, aby si normálně promluvili. Ale chápu, bez těchto vyhrocených situaci by autorka neměla o čem psát. Dawnina kniha, resp. příběhy, které píše? Ano, erotických románu je spousta a to, že se málem zhroutí z recenze, v níž je ji vytykano, že je její kniha brak... No, ono totiž to bude tím, že to, co píše, opravdu brak je, a neustálé opěvování její tvorby je opravdu vtipné. :D A abych nezapomněla zminit dej, tak v momentě, kdy se hrdinové nehadaji, nebreci nebo neutapi v sebelitosti, tak je na xxx stránkách popisováno, jak spolu souloží. Autorka má čtivý jazyk, to jediné můžu na této knize pochválit. Ale ani zdaleka si kniha nezaslouží tak vysoké hodnocení.

Když si poctivě odpovím na otázku, co mi tato kniha přinesla, musím konstatovat, že mě pobavila. Sice ne tak, jak autorka plánovala, ale pobavila. Nejsem dávno cílová skupina a to byl asi ten problém. Devatenáctiletá studentka Dawn zlomená nepovedeným vztahem trvajícím 6 let, která uvažuje střídavě jako puberťačka a střídavě jako žena, která už má dost prožito, u mě často vyvolala úsměv na tváři nebo zvednuté obočí. Rozhovory celé party, kde se střídají výrazy z doby Jane Austin s vulgarismy na mě působily podobně. Zajímavé byly pasáže popisující Dawnino studium literatury a její psaní romantických novel. Nemůžu upřít velkou čtivost, ale další díl už nechám mladším ročníkům :-)

Že bych začínala být na tento typ literatury stará? Jen to ne! První díl z této série jsem tenkrát přečetla za pár hodin. Očekávala jsem, že u druhého dílu tomu bude taky tak. Zvláště, když jsem se na příběh Dawn a Spencera tak těšila. Jenže jsem se nemohla do příběhu tolik vcítit. Zvláště Dawn mně byla nesympatická. Možná, že kdyby mně bylo o deset let méně, byla ve věku Dawn, pochopila bych ji snáz. Jenže takhle jsem jen kroutila hlavou nad jejím nesmyslným chováním. Bylo mi líto Spencera, kterému velmi ubližovala. Chápu, že když vás podvede někdo, s kým plánujete budoucnost, bolí to. Ale Dawn především trápila i samu sebe. Spencerův příběh mohl být více rozvinutý. Příběh je opět čtivý, ale v některých momentech až příliš rozvláčný. Když přišla na řadu první erotická scéna, respektive čas před samotným aktem, autorka to popisovala na tolika stranách, až jsem zvedala oči v sloup. Popsala úplně každý jejich pohyb. Velmi se zaměřovala na detaily jejich svlékání. Čekala jsem, kdy přijde na řadu popis sundávání ponožek. Těším se na příběh Sawyer a Isaaca.

Slušná oddechovka, která si tak trochu hraje na padesát odstínů... Možná je to jenom můj pocit, ale rozdíl je přinejmenším v uchopení slohového stylu, kdy má Mona Kasten mezery především v popisu erotických scén. Příběh není vůbec špatný a přestože bych Dawn občas propleskla, Spencer byl jedním slovem miláček a do profesora Nolana by se musela každá studentka zabouchnout. Vůbec nevadí, když jsem první díl nečetla a nevím, jestli zatoužím po pokračování, ale toto byl příběh napsaný tak, že mne bavil.