Večírek s hořkým koncem

Příšerně natahovaný příběh vražd z nemocničního prostředí. Příliš mnoho sester, doktorů a až příliš směšný, věčně omdlévající, trapák - vrchní policejní komisař. Takže majitelka největší české soukromé detektivní kanceláře pátrá osobně po vrahovi s kyanidem draselným, který se ztratil v nemocnici, podezřelých i z Afriky je více než dostatek. Dopracuje se tak k dávné operaci, ale dlouho z toho všeho hlavně genetického zmatku není moudrá a ani já na konci. Řečí mnoho a mnoho, no, někomu se to líbí.

Občas bráním kritizované autory, obdivuji odvahu každého z nich pustit se do psaní. Někdy nechápu některá extrémně nízká hodnocení. V případě Večírku s hořkým koncem je však všechno jinak a plně se podepisuji pod hodnocení čtenářky Mychaely. Musel bych v paměti pátrat hodně dlouho, abych si vzpomněl, jestli jsem vůbec někdy četl větší slátaninu. Důvod obrovského množství postav představovaných v úvodu jsem pochopil až později. Autorka si vytvářela dostatečnou zásobu pro postupné vyvražďování. Stálé řešení nedostatku personálu v nemocnici však vůbec nepřekáželo tomu, aby se všichni v jeden okamžik sešli na opulentním večírku a osud pacientů v daný večer tak nechali na boží vůli. Při dalším čtení jsem nabyl dojmu, že nám paní Černucká podbízí myšlenku, že píše a uvažuje stejně jako Agatha Christie. Ta zrodila pro boj se zločinem Herkula Poirota, kterému se při vyšetřování víceméně plete pod nohy neschopný inspektor Scotland Yardu. Paní Černucká stvořila naprosto geniální soukromou vyšetřovatelku a vedle ní absolutně debilního vrchního komisaře kriminálního oddělení policie, který omdlévá na patologii a dokonce i při pohledu na krev a jeho inteligence možná jen lehce převyšuje starší typ automatické pračky. Už jen skutečnost, že tento policista dosáhl pozice vrchního komisaře je s jeho popisem dosti v rozporu. Navíc fakt, že policie pověřila vyšetřováním takto rozsáhlého a složitého případu s možným nebezpečím obecného ohrožení obyvatel města zcela osamělého policistu, nesvědčí o autorčině znalosti týmové práce kriminální policie. Chápu, že spisovatel se může pohybovat v jakési literární licenci, ale co je moc, je moc. Obzvlášť u kriminálek bychom se mohli pohybovat v jakés takés alespoň minimálně uvěřitelné realitě. Styl této spisovatelky jednoduše není mým šálkem kávy. Nejen že bych si žádnou její další knihu nekoupil, ale nebudu po ní pátrat ani v regálech knihovny. Je to můj první palec dolů od doby, kdy jsem se začal pohybovat v Databázi knih a psát recenze. Dobré knihy dalším případným zájemcům o přečtení doporučuji a i tady jedno doporučení mám: šetřete svým časem. Je drahý na plýtvání při čtení podobných běsů.