Věci

Myslela jsem, že budu číst o věcech, které vynalezly ženy. Místo toho jsem dostala dějiny, které jsme možná nikdy neznaly. A to bylo mnohem lepší a silnější. Věci. Dějiny žen ve stovce předmětů není jen knihou o předmětech. Je to kniha o postavení žen napříč historií. O jejich údělu, tělech, sexualitě, (ne)svobodě i neustálé snaze o emancipaci. Annabelle Hirsch skládá příběh žen neotřelým způsobem. Skrze předměty, které s nimi nějak souvisely. Nejde o to, kdo co vynalezl. Jde o to, jak byly ženy vnímány, omezovány, vymazávány… a někdy i démonizovány. Čtení mě nutilo neustále zpochybňovat věci, které jsem měla za samozřejmé. Jak víme, že ženy v pravěku nelovily? Jak si můžeme být jistí, že neválčily? A opravdu předměty v hrobech vypovídají o životě zemřelého nebo jen o představách těch, kdo je tam uložili? Najednou si uvědomíte, jak moc je historie jednostranná. Jak moc je to vlastně „his“-story. A Hirsch přichází s něčím, co by se dalo nazvat „hertorie“. Dějiny žen, které tu vždy byly, ale málokdy dostaly prostor. Silná pro mě byla kapitola o knize Kladivo na čarodějnice. Nejen kvůli samotnému obsahu, ale hlavně kvůli tomu, jak obrovský vliv tato kniha měla. Jak mohl člověk, který ženy v podstatě neznal, vytvořit obraz, který vedl k jejich systematickému pronásledování? A jak snadno se strach a nenávist dokázaly šířit. Stačilo, aby existoval knihtisk. Stejně tak mě zasáhla zakořeněná představa, že žena musí pro lásku trpět a obětovat se. Nevznikla náhodou. Formovala ji staletí obrazů a vyprávění, třeba i postava Máří Magdalény, tak jak byla interpretována. Kniha postupuje chronologicky od pravěku až po současnost a potkáte v ní řadu známých jmen od Sapfó přes Artemisii Gentileschi nebo Marii Curie až po Coco Chanel či Kim Kardashian. Kniha ukazuje, že některé věci se změnily a některé překvapivě ne. Tahle kniha mě fascinovala, obohatila, ale i rozčílila. Nezapamatuju si všechno. Ale spoustu momentů si ponesu dál. A hlavně už se na historii nikdy nebudu dívat stejně.

Je to edukační, ale zároveň zábavné a čte se to snadno - jako časopis. Nejvíc se mi líbily ty kulturní odkazy/propojení v podobě “žiletka na holení a film Nothing Hill” nebo “menstruační kalíšek a horor Carrie”.