Ve spárech múzy

Tomáš Marton na svém YouTubovém kanále dělá recenze knih, provází aktuálně vydanými metalovými alby a v pořadu Otravné pondělí vtipně zpovídá zejména spisovatele, ale naposled tam měl Jiřího Dvorského, který má na svědomí boží obálku antologie V královských zahradách. A nyní tento na pohled citlivý muž se zasněnýma očima vyšel s kůží na trh se svou první povídkovou knihou. Už samotný název a parádní obálka Pavla Pavelky naznačují, že to nebude jen tak. Vidíme obraz ve starobylém rámu, kde je zpodobněn samotný autor, a to, ouha, zřejmě ve svém alter egu, nedej bože ve svém pravém já. Jeho potměšilý výraz má daleko do přívětivého výrazu snílka a temné kruhy pod očima sice evokují fanouška tvrdší hudby, ale kdo ví... V pravém rohu vévodí lebka a jako by to nestačilo, má za zády stvoření, jež má daleko do éterické bytosti. Pochopíme, proč jsou v názvu spáry, protože upřímně, polibek takového stvoření bych autorovi opravdu nepřála. :-))) První dvě povídky jsou na rozehřátí. Jádro prvního příběhu není, bohužel, daleko od skutečnosti, vše je opředeno tajemstvím. Soused je zase alegorií jedné z nejhorších lidských vlastností. A pak už to jen graduje. Je to nápadité, záhadné, dobrodružné, hororové, s nádechem magie, sci-fi, ba ani sex nechybí, stejně jako láska. Povídek je jak jinak, třináct, a ta čtrnáctá je bonusová, humorná. Prostě autor zvládá všechny polohy! ;-) Sbírka povídek je další zdařilý počin nakladatelství Golden Dog. Budu doufat, že múza autora jen tak neopustí a budu se těšit na další knihu.

Tomáš Marton – Ve spárech Múzy Dle anotace chytí autora této (h)různorodé sbírky povídek občas do spárů jedna velmi náruživá Múza. Co se potom stane a jak dopadne takové spojení? Za mě se tenhle taneček přes dvě pekla opravdu povedl. Tomáš psát umí a jeho Múza má očividně velmi šikovné spáry. Povídky mají spád, jsou psány dobrým nešizeným jazykem a jsou dobře vypointovány. POZOR, OBSAHUJE LEHKÝ SPOILER! Hned první povídka, ŠKVÍRA, byla hotové pochutnání v duchu nejlepší poeovské tradice. Staré tajemství, staré otázky. Děs a hrůza z neznámého. Pochybnosti o zdravém rozumu. A neodbytné puzení najít odpovědi. Jedna z nejlepších povídek sbírky. Trochu mě zklamalo racionální vysvětlení na závěr. SOUSED Asi od druhé stránky předvídatelné. To si čtenář přinejmenším myslí! Ale jak to bývá, všechno je nakonec trochu jinak. Pěkná, děsivá, hrůzostrašná povídka. DÍRY Že by autor miloval Kinga? Jak překvapivé! Je vidět, že svého Kinga četl často a pečlivě a že mu takříkajíc vrostl pod kůži. Díry jsou Kingovka jak vyšitá. Mistr by na svého nadaného žáka mohl být pyšný! ŠMOUHA V OKU Zpočátku jsem těžko chápala přístup rodičů a očekávala tak říkajíc děs jiným směrem. Postupem čtení začne čtenář tušit pointu, ale to je zde zřejmě záměr. OSUDOVÁ LÁSKA To věčné dilema – žít krátce a naplno, nebo dlouze a na půl plynu? Toť otázka. A pravá láska až do smrti? Proč ne – ale ani ta nemusí probíhat přesně tak, jak jsme si představovali… VLÁKNA Povídka, evokující velmi naléhavě atmosféru zlého nočního snu. Zároveň alegorie na lidskou společnost, v níž každý jedinec je, ať chce či nechce, ovládán čímsi nebo kýmsi shora. Na společnost, v níž si nakonec zvykne i na ty nejbolestivěji zabodnuté háky. Možná nemusel být závěr tak jasně dopovězen; čtenář si rád leccos domyslí sám. SVĚTLO Jedna z verzí klasické apokalyptické vize o tom, jak jsme závislí na internetu a dalších křehkých vymoženostech. Tuto povídku jsem tak docela nepochopila. NEZNÁMÝ INTERPRET Nemohu si pomoci, ale pro mě měl Břetislav Konrád po celou dobu tvář Tomáše Martona. Jen doufám, že ten to nakonec neudělá. Skvělá. Jemný humor metalisty mezi řádky. MEZI STROMY Tuto povídku nevím tak docela, kam bych ji zařadila. Také bych zde uvítala trochu více podrobností. PÍSEČNÁ BOUŘE Sci-fi povídka s poměrně děsivou pointou. Chybělo mi dokončení Petrinova příběhu. KLUK Skvělá nálož černého humoru s dobrým koncem pro všechny. Jen pozor na park. DOPISY ZE SEVERU Opět kingovský styl s nevyřčenou hrozbou, vyhýbavými nebo žádnými odpověďmi a všudypřítomným strachem. Doufala jsem, že to mladá paní stihne. ZRCADLA Další z nočních můr, hrozbou moci umělé inteligence připomíná některé z nejlepších povídek Clarkových. Pointa jasná, jen by možná potřebovala ještě maličko dočesat a dořešit, trochu se mi zde hlavní linie tříštily. APARTMÁ V SEDMÉM Lehce morbidní vize o milostných eskapádách v budoucnosti. Další povídka, kde si čtenář řekne – To je tak předvídatelné! A pak zírá jako jojo. Závěrem: u dvou či tří povídek bych měla drobné výhrady, jednu jsem nepochopila vůbec. Ale suma sumárum se jedná o svěží, dobře napsané a dobře čtivé dílko. Příznivcům drobných formátů mohu upřímně doporučit. Těším se na další díla páně Martonova a nepochybuji o tom, že jeho sláva bude dále stoupat. Až k nebi, až k nebi, až k nebi… 90% 16. září 2024