Ve službách Milosti

Poslední díl Rádčské trilogie přímo navazuje na svého předchůdce a dále rozvíjí osudy svých hrdinů. Zůstáváme nadále na Athoecké stanici, abychom se popasovali nejen s vnitřními problémy místních obyvatel, ale čelili i daleko nebezpečnější vnější hrozbě v podobě trestné výpravy té části rozštěpeného Vládce Rádčů Anándera Mianáje, která nemá hlavní hrdinku - kapitánku Breq - příliš v lásce. Mohlo by se zdát, že nadcházející konflikt přinese do příběhu více dynamiky, než jakou se prezentoval předchozí díl, ale bohužel se tak neděje. Leckieová zůstává věrná svému mnohomluvnému přístupu k tématu, a byť je její výpověď skutečně originální a netradiční, do dramatického, dějem nabitého, opusu má na míle daleko. Hra náznaků a zámlk jde někdy až za hranu pochopitelnosti a člověk má nejednou pocit, že přeskočil pár odstavců, ne-li celou kapitolu. Nepomáhá ani chování některých klíčových postav, například presgerské tlumočnice Zeiat, připomínající dítě nebo perifera Sféna, jehož úloha v celé zápletce je přinejmenším nejistá. Už ani nepřekvapí, že finále žádný pořádný konec nenabídne, ale jenom zahraje míč do autu. „Nakonec nejde nikdy o nic jiného, než udělat jeden krok a potom další…“

Přímé pokračování druhé knihy a dle mého názoru velmi povedené zakončení. Kouzlo první části se nedostavilo, ale už od začátku víte co a jak, fungování a vazby jsou Vám hned jasné. Žádné zbytečné úvody a pomalé rozjezdy - objeví se "ta druhá" vládkyně, napětí roste a blíží se mocenský boj. Jenže Breq má nějaké to eso v rukávu (a ještě navíc žolíka a srdcovou sedmu), k tomu se objeví dávný nepřítel a hlavně další velvyslankyně Presgerů - čím román dostává zábavnou linku, opravdu... Nakonec vliv vládkyně v oblasti mizí a řešení situace je nápadité a povedené.... Musím říci, že jsem (ještě i teď) mile překvapen a potěšen.