Vánoce a další hrůzy

„Koneckonců, každý člověk má své vlastní zvyky; některé se týkají našich rodin, sklizní a přelomových dat jako je konec roku, jiné zase našich nadějí a očekávání.“(str. 73) Tahle myšlenka, kterou najdete v povídce Terry Dowlinga Pole strašáků, docela dobře vystihuje většinu povídek tohoto sborníku. Byť se všechny odehrávají v období Vánoc, nebo spíš zimního slunovratu, spousta z nich zpracovává témata, jako jsou rozbité vtahy v rodině, nebo rozbité duše. Jen menší část z nich pak těží z folklorních tradic. Třetí skupinou jsou tak trochu experimentální texty. Meditativní postapo Navštívení od Jeffrey Forda, nebo milostný rozhovor dvou stárnoucích manželů Když dozní slova Johna Langana jsou zářným příkladem takových textů. O nevyřešených rodinných vztazích, které vám mohou zkomplikovat svátky klidu a míru vypráví povídka Tannarive Due – Návrat do chaty na Medvědím potoce. Je jasné, že z toho velkého množství povídek prostě některé zapadnou a neosloví. Ale ty z nás, kteří milujeme lokální svěcení svátků a národní vánoční strašidla, určitě uhrane povídka Christophera Goldena V níž nás vezme do Salcburku a seznámí nás s tamním strašidlem před kterým vás ochrání, pouze to, pokud máte doma uklizeno. Mezi řeckou komunitu nás vezme Nick Mamatas ve své noirové kriminálce říznuté lovecraftovským hororem, Wellšská Mari Lwyd se spíše jako stafáž objeví v povídce Almy Katsu Jeho hrad. Pomyslnou cestu kolem světa můžeme završit buď s Joshem Malermanem ve finské parní sauně, nebo na islandu s Gemmou Files. Ostatně, i její povídka Bez světla, bez světla je docela experimentální, přinejmenším autorčiným přístupem k bohu Lokimu a celkově severské mytologii. Pomyslnou třešničkou téhle opulentní hostiny by pak mohla být Dušenina z ptáčků Kaaron Waaren v níž se rozkošně snoubí dobré jídlo a oslavy svátků slunovratu se svéráznou poctou jisté slavné hrobce která se nalézá v hrabství Meath na východě Irska. Samozřejmě bych takhle mohl mluvit o všech povídkách, ale víte co, objevte jejich kouzlo sami. Já jen zmíním, že je na knize velice sympatický nejen soubor medailonků všech autorů, ale především kratičké doslovy, jimiž své povídky doplnily. V nich se dozvíte, co kterého autora k napsání povídky vedlo. Za zmínku také bezesporu stojí, že se na překladu povídek podíleli kromě Aleše Jana Procházky a Dany Krejčové také Richard Poddaný, Roman Tilcer, Jakub Žáček, nebo Háta Kreisinger Komňácká, jejichž jména zná každý pravověrný fanoušek fantastiky. Co dodat závěrem? Je zajímavé, že kromě jedné či dvou povídek, texty ve sborníku obsažené nijak neakcentují křesťanský aspekt Vánoc. Také trošku zamrzí, že některé povídky ať už pro svou zbytečnou roztahanost, nebo pro českého čtenáře těžko uchopitelné ztvárnění vánoc pravděpodobně zapadnou. Přesto ale myslím, že naprostá většina povídek má čím zaujmout a já osobně se k některým z nich příští Vánoce vrátím.

Do antologie jsem se pustila s chutí na pořádně mrazivé zimní horory a musím říct, že po tematické stránce mě nezklamala. Příběhy čerpají z nejrůznějších folklórních a slunovratových tradic a některé z nich dokážou skvěle navodit tísnivou atmosféru, která se k temnému období roku dokonale hodí. Zároveň jsem ale měla pocit, že kvalita jednotlivých povídek kolísá. Některé mě vtáhly okamžitě, pracovaly s výbornými nápady a příjemně mě zneklidnily, jiné naopak působily zdlouhavě nebo ne zcela dotaženě, jako by jim chyběl jasnější směr či účinné vyvrcholení. Tento rozptyl způsobil, že jsem si antologii neužila tak, jak jsem doufala. Celkově ale sbírka nabízí zajímavý průřez zimními strašidelnými příběhy a dokáže navodit atmosféru, kterou v tomto období roku hledám. Není to četba, která by mě dlouhodobě pronásledovala, ale jako sezónní, lehce znepokojivé zimní čtení funguje velmi příjemně.