Válečníci

Vzletnou stylistikou v mnohém připomenou Válečníci atmosféru Stárnoucího Slunce C. J. Cherryhové, ale také nejednoho jedince utrápí množstvím nepodstatných informací. Než se konečně rozjede zápletka, máme polovinu knihy za sebou a výhledy do budoucna nejisté. To ovšem neznamená, že by se nic nedělo, spíš unikají souvislosti, jež by alespoň naznačily, jakým směrem se události budou ubírat. Tomu ještě vráží kudlu do zad notná dávka teologických, politických a filozofických disputací, bez nichž se polští tvůrci pravděpodobně neobejdou. Kladem zůstává čtivost, která je pro dobrý dojem vždycky nejdůležitější. Jaga Rydzewska vytvořila nápaditý vesmír, obohacený o kouzlo japonské kultury se všemi oblíbenými finesami kolem cti a odpovědnosti. A jakmile se autorka překlene přes seznamovací kolo "co, kdo a proč", nabere její vyprávění obrátky, které kromě nezbytné akce zaujme i propracovanou psychologickou hrou. Nepříjemností je v tomhle ohledu ale závěr, utínající příběh v rozhodujícím okamžiku.

Po pročtení anotace jsem se opravdu těšil, až se mi kniha dostane do rukou, protože slibovala hodně zajímavé počtení. Bohužel se tak nestalo; kniha je neúnosně popisná ohledně společenských zvyklostí, jazykových dialektů a podobných věcí na úkor reálného děje, prostředí je jen obtížně uvěřitelné (otrokářská společnost, jež je potomkem Triád - proč ne, ovšem z nějakého důvodu se v této na pohled tvrdé společnosti nejvíc řeší, kdo s kým spí (?) a jejíž uvěřitelnost asi nejlíp vykresluje věta "a chovej se trochu jako otrok, ano?")... Takže ne, tohle pro mě nebude.