Celkem zajímavá fantasy, česká autorka… co víc si přát , jen ten konec mi přišel takový zmatečný a vybízí k nějakému pokračování , tak uvidíme

Na začátek nutno přiznat, že jsem se do knihy pustila proto, že autorka pochází z místa, které znám a přišlo mi super přečíst si něco od člověka, který je ze stejného nejenom kraje, ale i okresu. A poměrně dlouho mi přišlo, že je kniha docela fajn. Průměrná prvotina, která neoslní, nenadchne, ale není to žádná tragédie, rozhodně jsem četla daleko horší české prvotiny. Sára mi přišla jako normální hlavní hrdinka, nebyla protivná (i když hloupučká), prostě fajn, stejně jako se mi moc líbily pocity, s jakými autorka popisovala Sářiny vnitřní pochody a její myšlenky. Autorka ví, jak popsat smutek, bolest a truchlení. Za to palec nahoru a kdybych měla hodnotit schopnost popisovat negativní emoce, bylo by hodnocení mnohem vyšší. Jenže to tak nejde a kniha musí fungovat jako celek, což tady bohužel nevyšlo. Ať už knihu jazykově upravoval kdokoli, neodvedl bůhví jak dobrou práci. Pár pravopisných chyb mě/mně nebo i/y, jazykové nepřesnosti např. „Jako bych pro něj nebyla žádná přítěž.“ - spíš zátěž, taky mi přijde trochu hloupé nazvat chřipku „hloupou nemocí“. Problém byl taky s opakováním některých informací. Třeba o tom, že je Sára z města a neumí chodit ve sněhu, se člověk dozví snad pětkrát v jedné kapitole, přičemž ta představa sama o sobě mi přijde směšná. Jakože lidi z města neumí chodit ve sněhu? No tak. Taky Sára často vykřikuje, že je dospělá, ale není, to až později v knize. Hrozně moc věcí bohužel nedávalo smysl, jako by to nečetl nikdo druhý, aby mohl autorce říct „hele, tohle moc nesedí“. Totiž představa, že si vyvrknu nebo zlomím kotník (nedozvíme se, co z toho) a někdo by se mi pokusil obout botu, tak dotyčného asi zabiju. A Sára by měla taky. Nepochopila jsem celou scénu, která trvala až moc dlouho, co se její nohy týkalo. Ona dělala hrdinku, že to rozchodí, i když má na kotníku fialovou bouli. Není schopná se na nohu postavit (btw., do koupelny se nechá vynést, ale pak se může porozhlédnout po domě :D). Danielova věta „takhle tě domů vrátit nemůžu“ mě zabila, protože… se nic nestalo. Vrátil Sáru domů přesně v tom stavu, v jakém si ji odvezl domů. Nic nezměnil. Kdo ale něco změnil byl Štěpán, který Sáru vyléčil – což je prostě debilovina. Oni se skrývají před lidmi, vrahy, ale klidně jí uzdraví zlomenou/vyvrknutou nohu a nezajímá se o to, kdo ji s tou zraněnou nohou viděl – totiž Daniel. Zlomenou ruku už nikdo neléčil, ale dostala sádru, i když zrovna o téhle věci věděl jen Štěpán. Doktorka Katka je na celou samostatnou kapitolu. Nepochopila jsem vysvětlení, že se z Brna přestěhovala do Doliny kvůli atestacím a studiu. Jakože… při práci lékařky dál ještě studuje? Taky neznám obvoďáka, který má rentgen a už vůbec ne doktora, který sám rentgenuje. To dělají RTG laboranti, ne doktoři. Antikoncepci předepisují výhradně gynekologové, ale to záleží na domluvně a nejspíš by to možné bylo. Co už byl ale průser je, když Katka konstatuje zvýšené hodnoty některých prvků v Sářině krvi, jako zinek nebo fosfor a následně jí řekne, že je zdravá. Ne, zvýšené hodnoty těchto látek nejsou normální, je třeba hledat příčinu (zajímalo by mě, proč to tam měla, to mi taky nikdo nevysvětlil). „Od začátku jsem měla jisté podezření.“ Jako na co? :D Že její pacient Štěpán má speciální schopnosti a rychle se uzdravuje? WTF. A že spolu se Štěpánem léčí lidi, kdy ona jim dá léky, on energii a je to ok mi ok nepřijde, protože zase – snaží se snad schovávat ne? Když Sára utíká před vlky, „náhodou“ je v zámku klíč, aby se dostala dovnitř. Bez komentáře. Sára je k mojí smůle poměrně hloupá hrdinka. Snesitelná, ale občas až bolestivě blbá a trochu pokrytecká, protože když zjistí, že Daniel je vlkodlak, obviní ho ze lži. Ale ona sama mu celou dobu lže. Chudák Daniel ji na celou stranu musí vysvětlovat, že má lepší smysl a jí samotné nedojde, co se jí děje s očima, když se dozví, že se mění na vlka. Přijde mi trochu tragické, že ve třeťáku na střední nerozumí tak primitivní anglické větě jako „Jak se cítíš?“ To snad pobere i babička sledující Netflix, natož pak sedmnáctiletá holka. Tohle je základ. Taky když zjistí, že má zanícenou ránu, řekne si, že to počká na zítra. Jako asi jo, ale zas… proč? Trochu vtipná věc nastala na str. 180 a 207. kdy se Sára ptá na jedno a to samé, a to, jestli přeměna ve vlka bolí. Daniel jí odpoví, dvakrát podobně. A krátce na to je: „Pravda, vždycky zapomenu, jak si pamatuješ všechno, co říkám.“ Jasně. Neudržela to v hlavě ani ne 30 stran. :D Daniel taky nasbíral pár extrabuřtů, jako vysvětlování, že má v sobě vlčí jed, ale aktivuje ho jenom když chce? Prosím, cože? Kde ten jed jako je? Jak se aktivuje? Jak to funguje? Nic se nedozvíme. Taky nabízí tykání staršímu Štěpánovi, když jde na první večeři a taky ze sebe dostane spojení „přepnut na noční zrak“. Co je noční zrak? :D Zrak je pořád stejnej, jen se umí jinak přizpůsobit. Taky jsem moc nepobrala, jak si Daniel z přítomnosti vlka u pily přebral, že je to vzkaz pro něj se slovy „drž se od Sáry dál“. Daniel si je jistý, že je ten vlk mladý a Daniela ohrozit nemůže, nicméně si o něm Dan stejně myslí, že mu ten týpek vyhrožuje. Kdybych věděla, že je někdo silnější a rychlejší a zkušenější než já, asi mu moc vyhrožovat nebudu. :D Ač jsem se snažila, konec jsem nepochopila. Vůbec. Je mi to líto, ale ne, situace byla extrémně nepřehledná a vlastně jsem nedostala odpověď na jedinou otázku, kterou jsem si v průběhu čtení položila. Na konec napíšu, že kniha je vhodná pro mladší čtenáře, kteří začínají s fantasy a vlkodlačí tématika je láká, zároveň jsou ochotní přimhouřit obě oči nad celým seznamem logických chyb a taky občasného divného vyjadřování autorky. Zároveň bych ještě chtěla dodat, že nemám šajna, jestli je kniha ukončená nebo ne, ale pokud by se chystalo pokračování, tak budu jenom doufat, aby bylo o něco lepší. Z tohohle komentáře možná vyznívá, že knihu nenávidím, ale pravda je, že jsem četla mraky horších českých knih a tady mám alespoň reálnou naději, že by mohlo dojít ke zlepšení. :)