V zapomnění

Kéž by hrůzy války mohly zůstat v zapomnění .... Jenže vzpomínky se vynořují - a Betty i John se snaží zapomenout .... Život ve válce a život poválečný odekrývají otázky z minulosti .... a oni musí hledat pravdu skrytou v jejich příbuzných a najít nový směr .... Zajímavá zde byla problematika jaderného odzbrojení .... vůbec tahle kniha otevírá trochu jiný pohled na válečné období .... .... jak moc mohou válečná dramata narušit přítomnost .... Tak uvidíte, jak se s tím tato dvojice srovná ....

Hodně otázek, málo odpovědí: téma časově a místně mne zaujalo, čtivé to (ovšem hrozné z konce války v Berlíně) bylo, ale přeskoky na rok 1958 v Londýně mi v tom udělaly poněkud zmatek. Jednak jsem nemohla uvěřit té náhodě o Johnově vazbě na dvě sestry, jednu v Berlíně 1945, druhou v Londýně 1958, a jednak jsem prostě plně neporozuměla, o co v té válce jaderných mocností a špionů vlastně v 50. letech zde konkrétně šlo. A nejsem sama, sama hrdinka tomu moc neporozuměla až do konce života svého otce. Zájem o špičkové fyziky - nejen pro vesmírný program jako v Americe, ale hlavně pro jaderné zbrojení (všude), boj proti komunizmu (alespoň na vysoké úrovni, neboť Britové asi kvůli své pochopitelné zášti vůči Německu a nacistům prostě tíhli k sovětům a komunismem byly prolezlé nejen univerzity, ale i běžná nižší třída, zejména mladší aktivisté, demonstranti apod.), sovětští špioni na každém rohu (nemohla jsem uvěřit, že by se Vasilij mohl tak bezproblémově aktivně funkčně pohybovat po Británii, ale nakonec zmínka o diplomatovi to asi vysvětlila), Němci v Británii po válce, pod blízkým dohledem. Autorka nahodila i téma Norimberského procesu, z pohledu tlumočníků, nutnost využití znalosti němčiny pro speciální vojenské/špionážní úkoly (John tak narukoval jako sotva osmnáctiletý mladíček, do té hrůzy s koncem války, bez výcviku a jakékoli psychologické průpravy a podpory, na to nebyl čas a na to se tehdy prostě nehrálo), živoření obyvatel Berlína, očekávané směsi přívrženců Hitlera, srozuměných občanů, i těch méně poddajných, Rudoarmějci ale mezi nimi rozhodně nedělali rozdíly, znásilnili, koho mohli, ukradli, co mohli, protože prostě (nejen ve své zóně) mohli (a chtěli). A také řešení sirotků, ztracených dětí na konci války prostřednictvím Červeného kříže, obtížné úkoly hledání příbuzných po tom nejen evropském masakru. Takže hodně témat, o některá se kniha jen otřela, jiná autorka zabudovala do děje, ale ohledně té studenoválečné špionáže to pro mne nebylo úplně propracované, proto hodnotím 80%.