V zajetí hladu

Povídková sbírka příběhů s poměrně zajímavými tématy - nečekejte ovšem nic běžného, jde o fantastiku. Určitě čtivé, zklamáni nebudete. Jde o sbírku kratičkou, i povídky jsou velmi krátké - a byl bych moc rád, kdyby se autorka příště pustila do něčeho delšího, zapracovala na charakterech a dějové linii - potenciál tam na to je a věřím, že by se to četlo samo.

„V zajetí hladu je sbírkou povídek, které se vyznačují strohým až úsporným vypravěčským stylem. Díky tomu, že autorka popisuje jen to nejnutnější, subjektivně v ich formě, nechává pro čtenáře široký prostor pro představivost, ale zároveň dovede na nevelkém prostoru povídky vytvořit hutnou dusnou atmosféru, která by se místy mohla směle přirovnat k dílům Edgara Allana Poea. Často působí jako zápisky noční můry, která se vám vrací do mysli ještě dlouho po probuzení, která se vám vrací do snů každou noc. Jsou to archetypální strachy a úzkosti. Příběhy se odehrávají v současnosti, což beru jako plus, protože zasadit je třeba do minulého století by bylo zbytečně romantizující. Některé povídky, jako „Petr a Anna“ či „Ostrov“, mají tak silné a nosné nápady, že by jejich námět vystačil i na novelu. Čtenář je však ponechán ve chvíli, kdy napětí vrcholí – povídky často končí ve zlomovém okamžiku, což může být frustrující, ale zároveň i fascinující, protože nutí čtenáře, aby si příběh ve vlastní fantazii domýšlel a rozvíjel dál. Myslím si, že rozhodně jde o autorčin úmysl, ale stejně by mě někdy zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby se Lenka Oborná jednoho dne odhodlala vzít jeden z námětů a rozpracovat ho na celou knihu, podobně jako třeba Ray Bradbury rozpracoval krátký nápad o chodci do novely 451 stupňů Fahrenheita. „V zajetí hladu“ je druhou knihou autorky, a je cítit, že hororová povídka s fantastickými prvky je cestou, kterou autorka bude dál prozkoumávat, takže se určitě máme v budoucnu na co těšit, protože nápadů má očividně dost a dost.