V posledním tažení

Ze zvědavosti jsem začala číst příběh odkvétající norské lékařky, napsaný nevzrušivě, bez emocí, napětí a bez zajímavějšího děje. Moc mě to nebavilo, ale tak trochu jsem doufala, že se přece jen alespoň před koncem v životě Elin něco uděje. Bohužel, kromě zjevívšiho se bývalého milence se vlastně nestalo nic... Taková nijaká, trochu zbytečná kniha...

Tak jsem si dal tuhle knížku od Niny Lykke. Musím říct, že mě tohle téma vyhoření a středního věku celkem zajímá, takže jsem byl zvědavý, co mi autorka nabídne. A musím uznat, že mě to dostalo. Elin, hlavní hrdinka, je prostě taková... no, jako ženská od vedle. Unavená doktorka, která se snaží udržet hlavu nad vodou. Její frustrace z práce, vztahů, celého toho kolotoče, to všechno je tak strašně reálné. Jako by autorka čerpala přímo z mých myšlenek. Musím ale říct, že styl psaní je trochu náročnější. Dlouhé věty a filozofické úvahy mě sem tam dostaly do kotrmelců. Ale zároveň jsem si uvědomil, že právě tohle dodává knize hloubku. Není to žádná oddechová četba, tohle vás opravdu nutí přemýšlet. Asi nejvíc se mi líbil pohled do zákulisí lékařského světa. Jako laik jsem si nikdy neuvědomil, jak náročná ta práce může být. A kontrast mezi Elininým soukromým a profesním životem, to bylo prostě silný. A i když to zní možná divně, tak jsem se u knihy i zasmál. Elin má totiž takový sarkastický humor, který mi byl hodně sympatický. Je to čtení, které vás nechává zamyslet se nad vlastními životy a rozhodnutími. Není to úplně lehká četba, ale rozhodně stojí za to. Pokud vás téma vyhoření a středního věku zajímá, tak vám tuhle knihu můžu vřele doporučit.