Úžasný pan Darcy

Jedna z mnoha knih inspirovaných Pýchou a předsudkem. Ze začátku jsem přemýšlela, co by pitoresknímu prostředí psích výstav řekla Jane Austen, ale nakonec jsem usoudila, že by se jí snad i líbilo. Oddechové čtení, i když Elisabeth měla jen pár předsudků a pan Darcy zas tak pyšný nebyl.

Bohužel mě tato kniha uvrhla do čtecí krize, ale není divu, když k ní mám tolik výhrad. Raději začnu chválou- tedy to málo, co mně na knize nevadilo. Nejoblíbenější postavy jsou Jenna a Henry. A Donovan. I když se autorka snažila mně ho zprotivit, nějak to nešlo. Nebyl tak pyšný, jak asi měl být. A to je konec chvály. Takže. Výskyt pejsků by mě velmi potěšil, kdyby se nejednalo o prostředí výstavy psů. Nemám ráda, když lidé soutěží prostřednictvím zvířat. Pokaždé jsou totiž některá zvířata týraný pro lidskou touhu po vítězství. Sama autorka zde zmínila několik nekalých praktik, které soutěžící svým pejskům provádějí. Dále dialogy mezi Donovanem a Elizabeth. Zřejmě zde autorka chtěla zdůraznit pýchu u Donovana a předsudky u Elizabeth, ale nakonec z toho pro mě vzešlo jen to, že Elizabeth je, s prominutím, blbka, a Donovan neprávem obviněn, že za vše špatné může on. Necítila jsem mezi nimi ani žádnou chemii. Elizabeth se nechovala na svůj věk, což by nemusel být problém, kdyby se nechovala nelogicky. Je proti úplatkům, ale omluva pro ni byla vykoupena stejnou cestou, což jí najednou nevadilo. Za mě bohužel zklamání.