Uranova

„Bylo to divný. Jako kdyby na sebe ta malá oblaka čekala. … nechal se unést vlastní schopností iracionálního myšlení, (prostě) protože toho PŘEDTÍM nebyl nikdy schopen …“ V příběhu nabitém fantazií se ponoříte do mírně alternativní, blátivě až sajrajtovitě špinavé a dost bolavé historie krušnohorského města duchů, a to pořádně radioaktivních duchů, abysme byli přesní. A protože tento příběh v sobě (jako příjemné překvapení) skrývá spoustu žánrů, tak budete v mírně detektivním a příjemně vtipném sledu událostí svědky návštěvy 2 prázdných hrobů (plných jen temnou minulostí a záhadnou přítomností) a 1 profláklého hotelového pokoje („na pokoj č. 8 ubytovávají jen kretény“), a abych nezapomněla, někde kolem bude pobíhat 1 abstinenční pes a samozřejmě, někde poblíž něho pak ještě zajímavě podivínská majitelka abstinenčních příznaků . Fiktivní příběh, řekla bych „gaimanovsky-urbanovského stylu“ (během čtení jsem si několikrát vzpomněla na svět Nikdykde a obyvatele Podlondýna, zrovna tak jako na paralelní svět Urbo Kune a jeho objevitele) bohatě naplněný novými, dosud neprobuzenými tématy, mě docela dostal! Pokud je toto autorčina prvotina, rozhodně si nenechám ujít další její příběhy! A hodně se rozmýšlím mezi 4-5*, možná si tu 5 nechám na další autorčinu knížku, ale tady dost možná, že ji ještě časem přilepím i k Uranově. K příběhu, který nám vypráví o tom, že si někdy (úplně zbytečně) klademe celou řadu otázek, na které máme (už dopředu) připravené vlastní odpovědi (a jiné podvědomě odmítáme) – máme připravené naše vlastní pochybně racionální argumenty, s jejich pomocí se snažíme (sami sobě si) objasnit některé (naprosto iracionální) situace, a nejspíš – opět – úplně zbytečně :-) … … třeba Henry … „Zatímco se Henry zaobíral svou příčetností, mrak zcela přešel nad střechu domu a znovu se objevilo slunce.“ … nebo doktorka … „Doktorka brala situaci na obloze mnohem vážněji, než by člověk očekával.“ … a co z toho plyne pro vás, čtenáře? … vlastně celkem nic, snad jen možná mějte na paměti, že … „Vy z toho prostě ještě venku nejste.“ „Aha, úplně tom nerozumím, ale …“ No prostě … „Byly to vážně podivné černé mraky.“ „Ticho. Zapomenout svět. Na jak dlouho?“

Kniha, která má přitažlivost. Především Vás přitáhne svým unikátním humorem, který po chvilce vyprchá, poté budete vrženi do Jáchymova a nabudete zájem o toto lázeňské a v minulosti těžařské město. Chvíli budete udiveni a nadšeni atmosférou a zvláštností celého dramatu. Posléze se děj přechýlí v grotesku a vy budete přihlížet jistým absurditám až do konce knihy. Kniha je velice dobře zpracovaná, napsaná, autorka musela nastudovat spoustu materiálů a zvládnout veliké množství informací. Ovšem ve výsledku působí její práce nemelodicky, postavy sice vytvářejí potřebnou gradaci, ale okolnosti příběhu směřují spíše do ztracena a nepomůže ji "nakopnout" ani mystično, které zmiňovanou grotesku ještě více umocňuje. Zvláštní pel-mel žánrově nikam nezapadá. Ztratíte se v něm a nakonec zjistíte, že ohavnosti se dají vměstnat v podstatě do jakéhokoliv textu. Za mě ambiciózní nápad, který ztroskotal na zbytečných, nepodstatných kulisách příběhu.