Unorthodox

Kniha na mňa zapôsobila ako silná výpoveď o hľadaní slobody a vlastnej identity v prísne regulovanom náboženskom prostredí. Hlavnú myšlienku som vnímala v konflikte medzi tradíciou a osobnou túžbou po sebaurčení, ktorý tu autorka podáva otvorene a bez prikrášľovania. Atmosféra bola pre mňa často dusivá a pochmúrna, ale postupne sa menila na nádejnejšiu, čo odrážalo vnútorný vývoj hlavnej postavy. Postavy na mňa pôsobili realisticky, pričom najviac tu vyniká samotná autorka, ktorej osobná premena je vykreslená citlivo a presvedčivo. Opisný štýl považujem za priamočiary a miestami surový, ale zároveň detailný, vďaka čomu som mala pocit, že sa veľmi osobne dotýkam sveta, ktorý bol pre mňa dovtedy neznámy.

Náboženský fanatismus v krystalické podobě, demagogie, příkazy, zákazy, blbosti a nesmysly, a když si rabín vzpomene, tak ženám holit hlavy (když to hodnotím po přečtení celé knihy, tak ženy měly kliku - rabín se mohl vyspat hůř a kdo ví, co by ho napadlo). Tím se chasidští ultraortodoxní Židé neliší od jiných fanatiků ostatních náboženství. Kdyby šlo o příběh ze středověku, tak bych přimhouřil oko, ale v 21. století? Také mě překvapily ostré výpady proti existenci Izraele a argumentace za jeho zničení i za cenu jakéhokoli utrpení, protože věrní Židé počkají na příchod Mesiáše. Uff... Vyrůstat v tomto prostředí je asi pro většinu populace nepředstavitelné, mě osobně to téma zajímá, ale mnohým omezením jsem se musel opravdu smát. Je zajímavé, že v období Covidu dostala komunita hodně na frak, vlivem odmítání základní ochrany, takže mnoho rabínů a starších zemřelo. Změna tradičního způsobu života ortodoxních židů přinutilo některé k zamyšlení a k odchodu z této komunity. Deborah se podařilo z těchto kolejí vystoupit dávno před Covidem. I když jsem měl mnohdy dojem, že autorka měla hromadu problémů už sama se sebou. Naopak závěr mi připadl velmi stručný a čekal bych větší detail.