Underground

City News! (nebojte se, není to spoiler) „Po Druhé pražské asanaci Starého Města konečně objevili legendárního Golema. Neležel na půdě Staronové synagogy, jak se čekalo, ale byl zazděný v jejích základech. Oživovací šém se nenašel, tak ho vytvořili IT specialisté a Golem teď stojí připoutaný řetězem před replikou Jedové chýše, bliká očima a otvírá zoufalcům, kteří do toho odporného pajzlu zavítají!“ „V hostivařské nádrži vzniklo úložiště jaderného odpadu a na kopci nad ní bylo obnoveno keltské hradiště. Noví Keltové zářením zmutovali a živí se lidským masem, takže hostivařský park jako cíl víkendových procházek Pražanů ztratil na významu!“ Další krvavý steak z řeznictví pana Kotlety s přílohami, které máme rádi – rychlopalné zbraně, nadupané technologie, povolné dívky a drsný slovník. Dějištěm je Praha budoucnosti, kde pod reklamní obrazovkou firmy Veselý Páreček zachraňuje Petr Vachten digitální čarodějky, pro pobavení vážených čtenářů tohoto progresivního literárního díla!

Praha v roce 2107 :-) proč ne? Ulice Romská a Daniela Landy - dobrý :-), muzikál Miloše Zemana to jsem se smála, děj je prostě Kotletovský a že autor mluví sprostě no tak na to už jsem zvyklá, né že bych fandila sprosťárnám, ale zase to bych nemohla číst jeho knihy... a plno hlášek za to stojí. Digitální čarodějky se mi líbily :-) Jediné co bych vytkla této knize, že těch vtipných hlášek mohlo být krapet víc. Za mě taková jednohubka na oddech bez přemýšlení. Alí se mě ani nezeptal, co si dám, a nalil irský kafe. O kafi to nikdy neslyšelo a Irsku se to vyhnulo na vzdálenost sta námořních mil, ale bylo to černé a byl v tom alkohol. Dobrý barman prostě pozná, co jeho zákazník potřebuje. :-)

Kotleta/Kyša občas napíše pecku a občas vytrousí něco, co vím, že si už nikdy nepřečtu. Tato kniha je někde mezi. Je to takové nemastné, neslané. Něčeho je tam moc, něčeho zase málo a tak bych mohl pokračovat dlouho. Nápad sice hezký ale, nedotažený. Hlavní hrdina mi k srdci nepřirostl ani za mák, děj mě nijak extra nezaujal a zápletka....o čem že to vlastně bylo? Asi tak. Možná by tomu pomohl širší popis světa a postav. Více čtenáře seznámit s charaktery a klidně rozdělit knihu na dvě části. Ale takhle kniha proteče mezi prsty a nezanechá kýžený dojem. Škoda

"Měli vás na mušce, v tom světle během show by vás trefil i Polák po litru samohonky s třesavkou a chronickým krkáním." Znova oddychovka od Koteltu. Humor, strelba, ľahké ženy a vymakaný hrdina. Petr Vachten, ako bývalý policajt, chrlí hlášku za hláskou, dokonale ovláda svoju zbraň, ktorá mu pomáha zarobiť ťažké peniaze v bláznivej Undergrandovej Prahe. Nečakane dostáva ťažkú úlohu a to chrániť skupinu ľahkých žien, Čarodejek. Nemá to ľahké, keď že po ňom idú najmocnejší ľudia Prahy.Tento krát sa Kyša zameral na budúcnosť, čo nie je na škodu, keď že sa môže zdať, že knihy sú ako cez kopirák, namakaný hrdina, jednoduchý príbeh plný sexu, krvi a strelných zbraní, to je asi najtypickejšie pre autora. Zaujímal by ma život Petra Vachtena ešte keď pôsobil ako vojak, autor by sa mohol vrátiť do minulosti tejto postavy. Uvidíme, či sa autor ešte zameria na tento svet.

Denně je v Praze zabito nebo navždy ztraceno asi sto lidí a z toho půlka skončí na rožni. Mistr Kotleta se vydal do daleké budoucnosti a vytvořil postapunkový příběh z Prahy. Román si zahrává s digisexem, náboženstvím, smrtí a věčné lidské rivalitě. Vždy se najdou ti, co jsou dole a ti, co jsou nahoře. Bez mravenců lidstvo žít nemůže. Příběh je plný sprostých slov, akce a smrti. Všechno je to sice ve vážnéjším tónu, ale i tak je však vidět, že mistr Kotleta se drží svého a nechce nějak moc posouvat hranice toho, na co si nás chytil. Není to proroctví, je to jen jedna z možných budoucností. Citát: Hodil jsem jí ze střechy...bože, jsou to čarodějky, umí přece létat...... Panorama Prahy, zde vytvořené, je fascinující a ne úplně nemožné. Ze všech těch mrakodrapů se vám točí hlava. Je zde přidáno i trochu humoru, ale je spíš zadělaný na popkulturních fenoménech, jako je třeba hláška o Pražské čtvrti Kladno a soše nějakého hokejisty, co na něj serou holubi. A spousty další takových Českých odkazů, se kterými je zde náležitě nakládáno. Vtipné jsou například některé názvy pražských ulic. Daniel Landa by se zasmál. Četlo se to skvěle, nemá to chybu a časem to dám určitě znovu. Malá ochutnávka: Mína vlastnila byt v prvním patře jednoho z městských mrakodrapů. Šlo o vzácnost, protože většina domů v Praze patřila korporacím. Tenhle ne a podle toho padesátipatrový barák i vypadal. Nájemci a vlastníci bytů a kójí pod úrovní S postavili kolem částí mrakodrapu, kde nepřiléhal k vedlejším domům, bednění ze starých odstavených tramvají, lešenářských trubek, plechu a všeho, co se dalo najít a ukrást, aby byli chráněni před věcmi, které z vyšších pater na střední úrovni odpadávaly. Občas to byla i lidská těla...... Dokonce příběh obsahuje i jednu moc silnou scénu. Slabší povahy, jako třeba já, si u knihy i chvilku pobrečí. Scéna je mrazivá, má náboženskosexuální podtext a abych řekl pravdu, tohle jsem od pana spisovatele tak nějak nečekal. Většinou jsou jeho scény buď humorné a nebo krvavé – tohle byla změna. A scéně tleskám. Nebudu vyzrazovat kde se nachází, ale je v první půlce knihy. Ještě teď mi z ní vstávají....chlupy na těle. Citát: Hledali jste Boha? Teď už jste jenom mravenci. Také jsem se z knihy dozvěděl, kdo je Dave Brubeck. Tohoto autora jsem nějak neznal, nebo spíše nevyhledával. Ale při psaní tohoto komentáře jsem si ho na jedněch nejmenovaných hudebních webových stránkách na chvilku pustil. Jsem sice na metal a další podobné hudební styly, ale musím uznat, že ty dvě hodinky, co Brubeckovo The Essential trvá- jsem přežil a ani jsem u toho nemusel mít digikurvu nebo jinou transmrdku i když hudba je pěkně do rytmu...... Citát: Ještě jednou řekni transmrdky a rozmrdám tě na atomy.

Jednoduchá akční jízda, jakou umí napsat jen Franta Kotleta. Po šestnácti publikovaných knihách by člověk řekl, že možná bude čas na nějakou změnu, ale autor si evidentně užívá čtenářské přízně a nesnaží se ji ztratit kvůli něčemu tak malichernému, jako jsou literární ambice. Servíruje, co umí nejlépe. Těšit se tedy můžeme na rozervaného střelce, dívku v nesnázích a morálně zvrácené korporace, pročež pěkný masakr je před námi. Kyberpunkové kulisy důvěrně známé Prahy tomu pak dodávají skutečné grády. Halt je znát, že tvůrce je pevný v kramflecích a ví jak zabrnkat na čtenářovu nacionalistickou dušičku. O žaludku nemluvě, jak dokazuje hned úvodní scénka s Veselými párečky. Ne, není v tom ani kousek uměleckého záměru, ale čistokrevná zábava, nesoucí se v duchu poctivého véháeskového kung-fu a americké drsné školy. Problém nastává pouze v okamžiku, kdy nečtete nic jiného než Kotletu, protože pak vám všechno to střelecké dobrodružství splyne v jeden neurčitý celek plný násilí, sexu a humoru.