U Jedné náušnice

Jakožto velká čtenářka a nebojím se říct odbornice na dívčí četbu od 60. let až po počátek nového tisíciletí jsem si tuto knížku v knihovně vybrala, abych zjistila, jaké české knihy pro mládež dnes frčí (mimo žánr fantasy). A můžu zodpovědně říct, že kam se tato kniha na Šmahelovou, Dědkovou, Rudolfa či Lanczovou hrabe! Tak především kniha nemá žádný spád. Děj se vleče a rozbíhá se až někdy kolem poloviny, a to ještě žádným rychlým tempem, spíš tak vyklusává až ke konci. Není vůbec snadné vyznat se v hlavních postavách a jejich osudech, protože jejich pasáže nejsou nijak ohraničené. Hlavní hrdinky by měly být tři, ale o jedné z nich se krom dobré paměti a záliby v počítačových hrách vlastně nedozvíme nic - když už, tak spíš o jejím bratrovi. Stále jsem čekala, kdy se kolem Sáry začne něco pořádně dít, leč marně. V popředí stojí Matylda a její dilema s výběrem školy i "tajemným" přítelem, možná by bylo lepší, kdyby se autorka zaměřila jen na ni a příběhy jejích kamarádek bychom sledovali z jejího pohledu (tak jako to mívá vždy Lanczová či Rudolf). Ta neoriginálnější část o náušnicích a shledání po letech je bohužel také spíš na pozadí, přitom by to mělo velký potenciál. Chválím aspoň zmínky o valašském folkloru. Co chci naopak zkritizovat, je autorčina kreativita ve vymýšlení příjmení - Leskavová, Urálcová, Breser...? Méně je někdy více. Zkrátka a dobře, autorce i čtenářkám bych doporučila sáhnout mezi knížky z přelomu tisíciletí, aby věděly, jak to má správně vypadat. Ony zas tak moc nezestárly.

Moc milá knížka o konci střední školy a hledání sebe sama. Přečetla jsem ji skoro na jedno posazení, byla příjemným odpočinkem od příprav na maturitu.