Ty vole se neříká

Příběhy ze života Dagmar Peckové. Ukáže nám, jaká byla jako dítě, puberťačka, manželka, matka, a především pak světová pěvkyně. Vzpomínky úsměvné i smutné. Moc ráda čtu životopisné knihy i o lidech, o kterých toho moc nevím. Právě díky takovýmto knihám, i když povídkovým, poznám mnoho zajímavých osobností. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Dagmar Peckovou jsem poprvé zaznamenala už před desítkami let, kdy si moje spolužačka ostříhala vlasy na krátko, protože chtěla být podobná svému pěveckému vzoru – právě paní Dagmar. A ač poslouchám jiné hudební styly, paní Peckovou často ve svém životě „nepotkám“, mám jí spojenou jen s onou historkou. Teď jsem díky její knize mohla odhalit více z jejího života. A setkání to bylo opravdu příjemné. Při čtení můžete vypnout, zapomenout na své problémy a jen odpočívat. Určitě se pobavíte, podivíte, posmutníte, ale spoustu věcí i zjistíte. Připadá mi, že autorka píše tak, jak mluví, na nic si nehraje a díky tomu mi byla celá kniha tak nějak bližší, lidštější. Někdy mi přišlo, že by mohly být povídky delší, více propracovanější, ale nakonec jsem si uvědomila, že jim to v téhle délce vlastně strašně sluší. Zahoďte své problémy za hlavu a pojďte si odpočinout u vyprávění světové divy.

Kniha této známé a jedinečné pěvkyně mě moc pobavila i poučila. Krátké příběhy ze svého pestrého života předkládá čtenářům s nadhledem a odzbrojující upřímností, takže se při čtení nejen nenudíte, ale také musíte smeknout před touto dámou, která toho v životě tolik dokázala a hlavně ustála. Projela na svých koncertech takřka celý svět, natočila téměř tři desítky alb u mnoha nahrávacích společností a byla ochotna podstoupit pro slávu klasické hudby maximum. Při své hvězdné kariéře se stala také matkou dvou dětí a díky druhému manželovi se jí podařilo zvládnout i rodinný život. Tak mi řekněte, kdo to má? Pokud se tedy najdou její kritici, kteří se vždy najdou, když je někdo hodně úspěšný, ať si podobné tempo a výkonnost zkusí...