Trůn lebek

„Trůn lebek“ mi dal zavzpomínat, jak jsem si před léty objednala MP3 přehrávač a microSD kartu: zboží přišlo v krabici, do které by se vešly lyžařské boty i se svým uživatelem, a já se musela dlouze prohrabávat vrstvami vzduchových polštářků, než jsem konečně natrefila na to podstatné. Spousta, spousta vycpávky na zaplnění nadměrné krabice, dá se s ní však užít určitý druh zábavy - pukat ji mezi prsty, běhat po ní, skákat... nicméně docela bych se bez ní obešla a dala přednost kompaktnějšímu balení. Většinu knihy zastává Peter Brett roli uhlazeného komorníka, nechávajícího fanoušky nahlížet do skandálů a intrik vyšší společnosti. Drahá sem, drahý tam, kdo koho miluje, kdo koho nenávidí, kdo má líné spermie, která dáma si nechala nasmrkat do gramofónu, to vše občas proloženo pár fackami či kouzelnickými triky. V poslední třetině nastává vytoužený úplněk, pan spisovatel se z voayerské drbny mění v rozběsněného vlkodlaka a konečně kromě pěšáků začne na přeplněné šachovnici masakrovat i důležitější figury. Ty zbývající zaujímají před dalším dílem značně nejisté pozice. Tříhvězdičkový rychlý pochod románem mě v krvavém finiši přiměl k takřka pětihvězdičkovému sprintu. Závěrečná vybíjená sice mohla být i více nekompromisní, přesto „Trůnu lebek“ přihrála trochu vachrlatou čtvrtou hvězdu.

Po dlouhých dvou letech vyšel další díl démonské série a já čekal, že Arlen a Jardir konečně příběh poženou dopředu. A ono ne. Tyto postavy v knize skoro vůbec nevystupují, až na dvě, tři kapitoly. Ale o zábavu se starají jiní. Kniha má pomalý rozjezd, ale o to zábavnější a smutnější finále. Výhodou beru i fakt, že si autor vyvraždil polovinu postav a já si tak nemusím pamatovat ty občas krkolomná jména. Těším se na závěrečný díl (tedy já tomu nevěřím, že bude poslední), ale velké finále se blíží. :)