Tři a půl Arabárny

Ustavičně pátrám po dobrých cestopisech. A není to lehká práce. A přitom jsou má kritéria velmi jednoduchá. Mělo by to pobavit, mělo by to obohatit, mělo by to být z první ruky, a hlavně by to mělo být napsané tak, že máte pocit, že jste tam spolu s autorem. A takových je jeden z padesáti. Tento tam naštěstí patří. Cestujeme po Maroku, Mauretánii a Egyptě, dýcháme písek a prach, nonstop bojujeme s všudypřítomnou byrokracií a místními chytráky, a snažíme se užít všechny krásy, které taková exotika nabízí. Něco už mám nacestováno taky, a to podobným způsobem jako autor, takže se s jeho popisy naprosto ztotožňuji. V knížce je fajn poměr mezi autentickými popisy různých trampot a exkurzy do historie míst a národů, takže zábavná i obohacující část je taky splněna. Možná bych býval jen některé části vyhodil (výlet do Maroka s maminkou), protože se to opakuje, a tu tam se opakují i jiné věci, což je důsledek toho, že vás na cestě občas pořád dokola naštvávají stejné praktiky místních a potřebujete se z toho vyventilovat. Za mě fakt dobrý a určitě sáhnu po dalších knížkách autora.

“Kdyby byli Komunisté na Sahaře, byl by i písek na příděl." - W. Churchill, britský politik Pan Kalát má Ziburův nezaměnitelný humor a Rendlův vynikající spisovatelský um, ale chybí mu jejich schopnost udržet si na delší dobu pozornost a jejich zvyk obohatit čtenáře prostřednictvím většího množství poznámek o historii a geografii procestovaných zemí. To je za mou maličkost asi jediný problém, jelikož se se mnou jinak autor podělil o hrstku nových informací a obohatil mi slovní zásobu :).