Toužím po tobě

Začátek je velice drastický - Kimber dostane kopačky na své vlastní svatbě před zraky všech známých a neznámých. Je zavřená ve svém bytě do té doby než dostane vzkaz o tom, že její otec je na tom moc špatně... Okamžitě odjíždí a přitom potkává namyšleného, ale strašně sexy Itala Matteo. Kimber je, ale stále celá rozbitá po tom fiasku se svatbou a kope kolem sebe. "Protože skutečný život není pohádka, drahoušku, a je těžké navázat trvalý vztah. S láskou souvisí spousta odpuštění. Lidé nejsou dokonalí. Zamilovat se je snadné, ale milovat dlouhodobě je věc volby. Musíš se rozhodnout, jestli stojí za to překonat nesnáze, protože jich bude spousta. A bude i bolet. Všichni chybujeme, když očekáváme, že je láska něco jako televizní reklama, kde k sobě ti dva přiběhnou přes pole s jetelem, padnou si do náruče, žijí šťastně až do smrti a ničeho nelitují. Skutečná láska je, když se na někoho můžeš podívat a říct: Vím, že mě zraníš, zklameš a selžeš na tisíc různých způsobů, a beru to , protože ze mě děláš lepšího, celistvého člověka. A radši bych umřel než žít jediný den bez tebe, děj se, co děj." "Všichni nejsme dost stateční, abych riskovali, že budeme mít zlomené srdce víc než jednou. Ne všichni tohle dokážou přežít."

Tak mám za sebou i třetí díl série Vzplanutí, která sérií vůbec být nemusela. Navíc druhý díl dost vynikal nad ostatními dvěma. Přiznám se, že jsem od autorky čekal víc, tohle byla víc taková červená knihovna, ale zasazená do současnosti. Hlavní hrdinka Kimber měla pěkně prořízlou pusu, byla takový citový cholerik - spíš jako Italka než Američanka. Číst se to dalo, ale měl jsem pocit, že se v ději střídá všechno a nic.