Moc ji chtěl, toužil po ní. A přesto svatební noc, o níž Ida snila, Cesare odmítl! Nikdy si tu ženu nechtěl brát, byl k tomu ale donucen. Přinutili ho vydíráním, a to je něco, co hrdý Ital nesnese! Její široký úsměv mu připomínal vycházející slunce nad milovaným Toskánskem. Nad Toskánskem, kam ji o čtyři roky později odvezl… aby ji ochránil, aby se jí zbavil… aby zjistil, že všechno bylo jinak!