To nejlepší v nás

Přiznám se, že to byla moje první knížka, kterou jsem od Coleen přečetla. Příběh mě naprosto dostal. Hlavní hrdinka mě dokázala rozčílit a zároveň ve mně vzbudit lítost. Názorně je zde ukázáno, že i nejsilnějším poutem může otřást mlčení. Po dlouhé době knížka, u které jsem neusínala a udržela moji pozornost po celou dobu čtení.

Krásná jako všechny od Colleen..

Tak jo no, Colleen se to zase jednou povedlo dohnat mě k slzám..... Tohle není jen nějaká love story, tady ten přesah je, nějaké poselství si určitě najdete a je o čem přemýšlet. Ne vždy si závěr čtu znovu, tady jsem to i přes slzy udělala. Ten příběh je tak nádherný, tak smutný, tak reálný, plný lásky, ale i té nenaplněné touhy a zoufalství, ale vlastně i naděje. Téma je v současné době hodně aktuální a bohužel se se s tímto problémem potýká hodně párů. Doporučuji a nebojte se, pokud zrovna nejste cílovka, ten příběh vás stejně dostane.....

Naposledy som od Colleen Hoover čítala knihu Nami to končí a úprimne poviem, že sa mi páčila oveľa viacej. Bola reálnejšie napísaná a postavy neboli až tak príliš zidealizované. Prelínanie retrospektívneho a aktuálneho rozprávania o vývoji manželského vzťahu dvoch hlavných hrdinov v tejto knihe bolo veľmi emotívne podané, kde som mala hlavne ku koncu pocit, že sa autorka až príliš zahráva s citmi čitateľov a toto mne osobne nesedí... Oveľa radšej mám trochu reálnejšie príbehy, kde nevystupujú postavy až s nadpozemský dobrými charakterovými črtami. Katarzia vzťahu oboch hlavných postáv bola pre mňa osobne až príliš rozprávková a dosť neuveriteľná.

Velmi ráda uděluji nejvyšší hodnocení knize, která mě naplnila směsí emocí a příběh jsem vstřebávala každou volnou chvíli. Autorka to umí se slovy. Naplní nás jimi, jako bychom byly prázdný džbán, který ona ponoří do osvěžující ledové vody. Mrazí nás i osvěží. Pokud v sobě máme nezhojenou ránu, dotek zabolí přívalem emocí. A chladí hojivou silou. Silný příběh lásky, která se potýká s bolestí, kterou nemohl nikdo ze zúčastněných tušit dopředu. Jsou situace, které přetvářejí vnímání, zamíchají žebříčkem hodnot a zastřou to, čemu jsme neochvějně věřili. Moc se mi líbilo, jak tuto životní zkoušku autorka zpracovala. Postavy příběhu mi byly blízké. Připomněla jsem si dobu před svatbou, kdy nám kdosi "zkušenější" říkal, na co bychom se měli připravit. Již tenkráte mi bylo jasné, že připravit se dopředu nelze. Lze si jen přát projít tím vším v pravdě. Lze jen věřit, že naše láska to unese. Že my to uneseme. Že nikdy a v ničem nezapomeneme na lásku našeho života. A pokud se ztratíme, že nás láska znovu najde. Naděje. Láska. Víra. Že život žitý je darem, i když to zrovna necítíme. Autorce a jejím knihám udělám místo ve své knihovničce, abych si mohla při opětném čtení vypsat její myšlenky, jež mi zněly důvěrně známě.