To je to, co dělám

Než jsem narazila na její fotku, představovala jsem si Lynsey jako Válku, jednoho ze čtyř jezdců Apokalypsy, z Pratchettových a Gaimanových Dobrých znamení. (To je lichotka, aby bylo jasno.) Její příběh, potažmo její odhodlání do jisté míry obětovat svůj příběh příběhům trpících tohoto světa tím, že je zachytí a zprostředkuje, je respektuhodný. Mně osvětlila leccos, co jsem nechápala na afghánských událostech či arabském jaru. Ještě by to chtělo pečlivější překladatelku a odpovědnější odpovědnou redaktorku.

Mám slabost pro tento typ knih. Lynsey Addairo je válečná fotografka. Zatímco já píšu tento komentář, ona s největší pravděpodobností mačká spoušť svého fotoaparátu někde na Ukrajině. Není to žádná vysoká literatura. Čekejte příběh člověka, který si šel za svým snem a obětoval tomu opravdu hodně. Dodnes riskuje vlastní život, aby mohla přinést svědectví z míst, kam by si většina z nás jen tak netroufla. Pro mne obdivuhodné, pro jiné bláznovství. Rozhodně doporučuji sledovat její práci.