Tisíc let nemocí a válek z kostnic Čech a Moravy

Když jsem naposledy bral do ruky odbornou knihu na téma lidských kostí (mimochodem také výbornou), týkala se kostí živých osob a vyšetření jejich hustoty. Od této obsáhlé publikace jsem očekával všechno možné, jen ne čtivost. A světě div se - i v tomto ohledu jsem byl příjemně překvapen. Dílo se poctivě a systematicky zabývá nejen patologií kostních nálezů v českých a moravských kostnicích a karnerech, jak už z názvu patrno, ale nechybí ani popis některých pohřebních tradic, náboženských svátků, krátké výlety do historie, ba dokonce ani výpovědi lidí, kteří mají k danému místu specifický vztah. Bohatá fotodokumentace je samozřejmostí, stejně jako detailnější pojednání o infekčních nemocech, válečných zraněních či jiných patáliích,které sužovaly naše předky. Nejen lékař může až s morbidním zaujetím zkoumat různé hrbolky, otvory, zdrsnění a anomálie na lebkách a občas i jiných kostech a utěšovat se představou, že možná nežijeme v tak hrozných dobách... Tušíte například co znamená velké písmeno "T" uprostřed čela jednoho z nebožtíků? I na tuto otázku v knize naleznete odpověď.

Co si představíte pod pojmem kostnice? Někteří si vybaví Sedlec, někteří obrovskou síň, kde jsou vystavené kosti. Takový míst je v Česku a na Moravě docela hodně. Mnohé zanikly, jiné se snaží „přežít“. Publikaci, kterou držíte pevně v obou rukou je zajímavá studie o nemocech nebo válečných poranění již dávno zemřelých obětí. Na co naši předci v těchto kosterních chrámech umírali nejčastěji? Kolik jich bylo? A proč se nedá jen tak „z prstu“ vycucat, které ostatky jsou morových obětí? Kniha má 557 stran a je rozdělená do 7 kapitol. První tři kapitoly se zabývají spíše obecně o ukládání kosterního materiálu, důvodech, terminologiích nebo také tady nejdete odpověď na svoji otázku, jestli měly klimatické změny nějaký podíl na různých epidemiích apod. Autoři se snaží o určitý náhled, v jaké jsme zhruba NYNÍ v situaci. Klimatická změna, která nás postihla se už v historii člověka stala. Bylo takových teplotních výkyvů opravdu hodně. Slyšeli jste někdy, že za Karla IV. se v naší zemi pěstovali melouny? A co pěstuje většina zahrádkářů (včetně mě) dnes? To poněkud odbíhám, já vím. Ale abych nelákala jen na klima, dozvíte se tu i o vzniku jednoho nejfamóznějších oborů paleopatologii. „Uvědomujeme si, že jestliže by se měl 1000 letý sluneční cyklus opakovat, jsme na začátku nového Oortova minima, jehož předzvěstí jsou klimatické jevy, současná pandemie covid -19, války i zvýšená vulkanická aktivita…“ Ve čtvrté kapitole se dozvíte o kostnicích v jednotlivých krajích. Tady už je to pro lajka trochu zajímavější, i když věřte, že se vám po ruce bude hodit lékařský slovník. Tím, že mám ráda Liberecký kraj, tak mě velmi zaujali Letařovice. Netušila jsem, že tu nějaká kostnice je. Bohužel se otevírá jen občas, a tak fotografie, které je v knize dostatek může čtenáře přilákat k jejímu prozkoumání. Ať už jste z jakéhokoli kraje, věřte že tu zajímavosti najdete. V páté kapitole si přečtete o jednotlivých nejznámějších nemocech. Zastoupen je tu jak obávaný mor i syfilis či lepra, ale dozvíte se tu i o různých vrozených vadách, válečných poranění či dokonce o stravě. Tahle část byla velmi obsáhlá. Autoři si dali velmi práci nejen s popisem kosterních pozůstatků, ale i s dodáním fotografií. Nebudu vám lhát, některé jsou syrové, věrné zrcadlo, co nás čeká. Na fotografiích, které rozhodně čtenáře nešetří například uvidíte syfilitickou lebku, nebo jak vypadalo poranění řemdihem. Jsou to části, které knihu velmi zajímavou formou kompletují, a na druhou stranu ukazují nám i smrtelnost. I tohle totiž do kostnic patří, nejenom obdivované malířské umění na zdech. Občasný důstojný vtipný styl psaní je tady velmi vítaný. Přibližuje tím i samotnou problematiku, některým částem i ulehčí. Za několik desetiletí jsme si všichni mysleli, že se nás smrt netýká. Opak je pravdou. Naši předci museli prožívat hotová muka, a to bez lékařské péče či pomoci. Udělali jsme velký krok, jenže jak dlouho ten pokrok vydrží? Je to odborná publikace. Nečekejte, že se vám bude číst lehce. Jak jsem vám již řekla, myslím si, že budete potřebovat nějaký lékařský slovník, ale ve výsledku si tuhle knížku rozhodně kupte. Osobně bych řekla, že je to pro čtenáře, kteří mají rádi archeologii, lékařské obory, historii ale také se rádi dozvědí něco o nemocech našich předků. Před lety jsem četla knížku Po stopách moru. Bylo to pro mě nesmírně zajímavé, jak jedno malé „zvířátko“ dokáže zlikvidovat klidně i celičký národ. V této publikaci se o moru také dozvíte. Zjistíte, co všechno je zapotřebí ke zjištění této nemoci. Kdy se nejčastěji vyskytovala? A proč zahubila tolik lidí? Na závěr se podělím s vámi o jednu informaci, kterou jsem četla teď v létě. Týkala se Sedlce. Místní správa musela na tomto důstojném místě zakázat jak fotografování, tak i „osahávání“ kosterních pozůstatků. Jeden, zřejmě napitý Rusák, se líbal s jednou z lebek. Co k tomu dodat? No, snad ta „zneužitá“ lebka neměla syfilis. Lidi jsou vůbec zvláštní a hodně zvědaví. Nedávno jsem navštívila baziliku v Jablonném v Podještědí. Kdo neví, tak tady se nacházejí ostatky svaté Zdislavy. Bazilika samotná je nádherná, a bratři dominikáni za pomoci dotací a různých příspěvků zpřístupnili hrobku svaté paní. Byla jsem tam na akci Noc kostelů a budete se divit, ale nejčastější otázka se netýkala oné svaté, ale „kde máte ty kostry?“ Za bývalého režimu byla totiž krypta volně otevřená, a obzvlášť místní si pamatují, jak tu bylo volně k vidění otevřené rakve dávno zemřelých mnichů nebo ostatky rodiny Pachtů. Takže jsem normální já, když se na to neptám, anebo oni, když se na to ptají? Odpověď musíme najít každý u sebe, co je vhodné a co ne. Doporučuji tuto publikaci čtenářům knih Po stopách moru, Patologické mikroskopické nálezy v kosterních pozůstatcích významných osobností české historie, Bídníci od Viktora Huga. Věřte, že se máte na co těšit.