Ticho medzi nami

Na začiatku knihy som bola v nemom úžase. Jednak neznáma autorka, očakávania teda neboli žiadne. Anotácia ma oslovila, tak som si povedala, že dám knihe šancu. Ale toľko „vybraných slov“ hneď od začiatku mi prišlo až príliš. Niekedy som sa hanbila ako sa tie ženy medzi sebou rozprávali, ako sa menovali. Ale jasné, je to kniha, nie je to realita. Neviem si ale aj tak predstaviť, aby sa takto 30 ročné ženy správali a nazývali jedna druhú takými menami. Prišli mi ako nevybúrené, nadržané a večne nespokojné. Tamara je učiteľka na základnej škole. Už len tým, kde pracuje, je pre mňa osobne jej správanie úplne mimo. Po svojom si v hlavne pomenovala študentov, čo teda je za mňa sila – takto si v hlave uložiť „mená“, ktoré nie sú menami, ale teda názvami... Jej život je teda samotársky, ale podľa toho ako sa správa, čo robí, ako sa vyjadruje, jej to asi aj vyhovuje. To čo robí doma vo svojej záhradke ma šokovalo ešte viac. Až časom sa opäť stretne s Alexom, ktorý sa vracia späť po nevydarenom vzťahu a skúsia to opäť spolu s Tamarou. Ale cesta späť nie je nikdy úplne jednoduchá. Ela, tá je zase tiež poriadne trafená. Tá by najradšej mala všetkých chlapov a nadávala im od rána do večera, aspoň mi to tak prišlo. A teda bohužiaľ dopadla ako dopadla, viac neprezradím... A potom máme v partii ešte jednu tridsiatničku a tou nie je nik iný ako Betka. Musím uznať, že tá mi z nich troch príde asi najnormálnejšia. Každá z nich je iná, ale majú toho veľa spoločného. A tak o vtipné situácie nie je núdza, niekedy trapasy... Určite už po polovici knihy sa mi čítalo ľahšie a bola som určite spokojnejšia. Možno som si len potrebovala zvyknúť na naše hlavné hrdinky tejto knihy. Na to, že to bola prvá kniha od autorky, hodnotím ju pozitívne, hoci teda mala som problém s toľkými nadávkami, ale časom som to už brala ako súčasť tejto knihy.

Je to teprve můj druhý komentář na tomto webu a hned druhý slovenskému spisovateli. Normálně mě nebaví vypisovat své názory, ale tenhle kousek si to prostě zaslouží. Knížku přivezla spolubydlící ze Slovenska, která se u ní místy chechtala tak, až jsem se jí musela ptát, čemu se tak tlemí. Prý je to totální novinka a prvotina od jedné neznámé slovenské autorky a nic takového ze Slovenska ještě nečetla. K mému překvapení to byla textově tlustší knížka, což je u slovenských autorů nezvyklé (Slováci píší tenčí knížky, promiňte, bratři), (aneb Omanová není slovenská autorka, jenom se za slovenskou autorku vydává?), ale napsaná tak, že nestihla nudit. A musím říct JO! A k tomu bohužel i fakt, že bratři tuto knížku zřejmě nepochopí správně, protože na Slovensku byla dodnes vydána jen jedna kniha od skotského autora Irvina Welsha, po jehož stopách Omanová podle všeho kráčí, což je úžasné, jelikož na Slovensku zřejmě nic takového dosud není. Pokud ano, omlouvám se. Jsem zvědavá, jak se s možným překladem do češtiny v budoucnu popasují naši překladatelé, jelikož těch slovenských výrazů, které nejlépe znějí jen ve slovenštině, je hodně. A i kdyby byla knížka vydaná v češtině, doporučuji našim čtenářům slovenský originál. Osobně jsem ochotná přiklonit se k názoru, že jde o nějakou známou autorku, která napsala něco, co nechtěla vydat pod svým jménem, aby její jméno nemělo vliv na prodej. A pokud je to skutečně slovenská autorka, mají Slováci malinký nový klenot v současné slovenské literární popkultuře. K ději: je to solidní úlet, a to jak těmi (i vulgárními) hláškami, tak samotnými situacemi. Připomíná to Welshovu knihu Trainspotting a hlavně její pokračování Porno. Místy to má i ten správný slovenský nádech, který svého času uměl vytvořit zesnulý Maxim E. Matkin. Příběh ze začátku srší ironií, jenomže čím dál čtete, tím více začíná být dusno, a co se zdálo být dříve banální, humorné nebo vulgární, nabere váhu melancholie a vážnosti. Za mě pět *, a to jde navíc o autorčinu prvotinu. Jen tak dál!