Jak a čím zaujmout v prvním dílu série: - originální postavou vyšetřovatelky, která dala označení „babochlap“ úplně jiný rozměr - neotřelým jazykem a zvláštní, poněkud vulgární poetikou - případem malinko kulhavým, ale tento handicap zamaskovat předchozími body. Jak všechno v druhém dílu podělat: Souhrnně řečeno: všechno vyjmenované přehnat a nafouknout do prasknutí, nezapojit autocenzuru a zřejmě ani nikoho, kdo by vychytal nelogičnosti z reality i jazyka. Nejnesnesitelnější jsou přirovnání, obsažená v autorské řeči a promluvách Oldřišky a dalších minimálně pěti postav. O jejich množství si udělejte představu z ukázky, v níž jsem nevynechala jedinou větu: „Když si skočím na chvíli do kanceláře, hm, taková chvilka se protáhne JAK vobličej pokladní o vánočním výprodeji. Oldřiška už se znala. Odběhnu si na pár minut, jen něco málo dokončit a najednou se minuty pomnoží JAK potkani. Hodina dvě tři zařvou JAK bankovky v automatu. To si Oski nezaslouží. Kdy naposled jsem mu udělala radost? Kdy naposled jsem měla čas jen na něho a na sebe? Paměť sice měla přesnou JAK snajper mušku, ale vzpomínku na něco takového z ní teď marně dolovala JAK minci z děravé kapsy. Zamkla auto a vyrazila pěšky. Když přidá, vřítí se k němu do náruče a k horkým hrncům. Sice spařená JAK kuře, ale skoro přesně.“ (Omlouvám se za ta JAK, ale takhle mi řvala v hlavě při čtení.) Ve srovnání s tím se ostatní jevilo jako méně otravné, ale stejně: - z jazyka: míchání spisovné a nespisovné češtiny v jedné větě: „s Ukrajincema, který neznal a kteří neznali jeho“, sloveso být – jednou „jsem“ a jednou „sem“, „namočenej do tý nakládačky, která měla být“; „mít z prdele štěstí“. Ke konci se také čím dál víc objevovala slova s chybějícími nebo přehozenými písmeny. - ze života: záměna psychologa a psychiatra (MUDr. je psychiatr); záměna přetvářet a přetvařovat; po těžké operaci v narkóze bývá zavedená cévka; sýr se jmenuje grana padano, ne panado. Jednání postav na konci je hloupé, u jedné vůbec neodpovídá předchozímu ději. Jestli si teď říkáte, že jsem hnidopich, máte možná pravdu; moje tolerance ale klesá se stoupajícím počtem chyb, protože je to pro mě projev pohrdání čtenářem. Možná je to i proto, že prvnímu dílu jsem dala čtyři hvězdy a teď jsem o to víc zklamaná.

" Ticho - které je vůči hluku bezbranné, ale je mnohem moudřejší ...." Anebo " pod svícnem bývá tma " .... Odkrývání zločinnosti ve vysokých kruzích a otevírání třináctých komnat .... Tuto knihu od Sáry pokládám za nejčtivější - a major Oldřiška je nekompromisní - i když v závěru projeví lidské pochopení....a je kvalitním soupeřem"alfa samcům" .... Jestlipak se autorka bude dál věnovat psaní ?