Tichá pošta

Od pokračování Schovávané jsem, přiznám se, čekala trošku víc, ale knížka určitě nebyla špatná. Víceméně odpočinková knížka pro ženy, která se nesmírně dobře čte, je okořeněná humorem, nadsázkou, ale nechybí v ní ani hlubší myšlenky. Připravuje se třetí díl, počkám si :)

Je to čtivé, je to ze současnosti, řeší se tam dost věcí, ale tak nějak mi to přijde ploché, hloupé. Některé postavy jsou až na hraně karikatury, některé zase jako z reklamy... Co rozhodně knize neschází, jsou metafory a přirovnání, čím víc přirovnání, tím víc nudy, aspoň pro mě. A najde se pár podivností - Helena chodí plavat každý týden do bazénu, ale o pár desítek stránek, když jde na výlet, “figuru něla na dvaašedesát sice prvotřídní, ale udržovala si ji spíše domácím cvičením než zdoláváním výškových terénů. Ostatně o tom, jak je kdo krásný, jaké má vlasy atd, se opakovaně dočítáme, asi abychom nezapomněli. (zelené oči toho památkáře mě už teď straší ve snu). No a ty divné školní záležitosti! Šárka jede se svou třídou prváků na vodu, tam se seznámí s introvertní studentkou, která se nebaví se spolužáky (protože přece jsou to blbci, ne?), no a Šárka jí nabídne své přátelství. Ehm, neměla by jako třídní učitelka spíš třídu tmelit? No nic. A je úsměvné číst si o učitelích češtiny a najít v knize hrubku, ze které by asi Chroust vyletěl z kůže. (nazvučené nástroje čekali). Přesto jsem zvědavá, zda autorka napíše pokračování, už jen pro Chrousta bych si to ráda přečetla.