Teorie býka

Teorie býka je příběh o Eleně, která má již několik let přítele, se kterým žije svůj stereotypní život bez větší vášně a najednou potká muže, Francesca, který jí naprosto okouzlí a přijde jí jako dokonalý muž, se kterým může být šťastná. Hodí svůj starý život za hlavu a vrhne se vstříc nové lásce až do Itálie? Jestli jste ještě neměli touhu praštit hlavního hrdinu, tak tady rozhodně budete. Autorka perfektně vystihla to, jak se žena dokáže zamilovat do muže, kterého si idealizuje, ale nevidí tu skutečnou realitu. Protože pro lásku dokáže přehlížet věci, které ve skutečnosti takové nejsou. A Francesco je přesně ten typ chlapa, kterého (nebo alespoň já) nechcete. Kniha je psána opravdu humorně, takže vám několikrát vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně se nebudete nudit . A i když Vám už kolikrát budou stát vlasy na hlavě, protože je hlavní hrdinka naivní a Francesco na pěst, tak Magda napsala přesně ten typ knihy, který Vám dá v konečném celku to, co je jejím posláním! Občas je totiž potřeba ty růžové brýle sundat a vidět svět takový, jaký je.

No, kde začít.. velice akutně jsem potřebovala nějaké oddechové čtení a Teorie býka se svými 88% tady se jevilo jako ideální volba. Obálka je atraktivní a na první pohled zaujme, ale se samotným příběhem, zejména pak s textem - tedy způsobem vyprávění, jsem měla problém. Poměrně velký. Musím říct, že nejsem asi cílová skupina, byť mám humor všeho druhu moc ráda, tak tohle bylo na všechny pády prostě moc. Moc všeho, moc rádobyvtipné, moc na sílu.. a nejsem žádný knižní snob, ale co mi nejvíc vadilo, tak to, že je kniha doslova přeplněná explicitními výrazy bezprostředních myšlenek hlavní postavy.. jako když se bavíte s nejlepší kamarádkou (a leckdy ani to snad ne) u skleničky vína. A může se mnou kdokoli nesouhlasit, ale podobné výrazy jako: určitě zase žral kebab a psal šlapkám do Mostu.. nebo: holkám trčely z minisukní špeky to za mě prostě do knihy, kterou mám nějakým způsobem ocenit, nepatří. Nevím proč, ale když je kniha plná výrazů stylu: špeky, žrát, tlačenka, čuňata, škrábal se na prdeli, šmudly, atd.. už ji nedokážu brát vážně a jestli je něco, čeho si na knize vždycky cením, tak toho, když si autor dokáže vyhrát s textem a jednotlivé věty vás tak jako hladí po duši. Všechno se dá popsat nějak víc kultivovaně, a chápu, že právě o tu bezprostřednost jde a má to být (asi) vtipné a psané stylem: co na srdci to na jazyku.. ALE.. jak říkám - nejsem cílová skupina. Vlastně jsem si říkala, jestli to není určeno spíš pro náctileté? Samotný příběh je pak taková milostná klasika, kdy ona se zamiluje a opustí stávajícího přítele pro chlapa, který za to vůbec nestojí. Nevrátila bych se k této knize nikdy, proto jsem ráda, že jsem si ji jen půjčila z knihovny.