Po knize Tělo sčítá rány od Bessela van der Kolka jsem sáhla, hned když vyšla.
Napoprvé mě ale nestrhla.
Přeskakovala jsem kapitoly, listovala tam a zpátky.
Chtěla jsem si ji pěkně navnímat a v klidu si celou přečíst. Nepřijít přitom o vlastní požitek ze čtení.
To se mi povedlo, až když jsem si k tištěné knížce dokoupila ještě audioknihu.
Celých 35 kapitol skoro 500stránkové knihy...
Po knize Tělo sčítá rány od Bessela van der Kolka jsem sáhla, hned když vyšla.
Napoprvé mě ale nestrhla.
Přeskakovala jsem kapitoly, listovala tam a zpátky....
Po knize Tělo sčítá rány od Bessela van der Kolka jsem sáhla, hned když vyšla.
Napoprvé mě ale nestrhla.
Přeskakovala jsem kapitoly, listovala tam a zpátky.
Chtěla jsem si ji pěkně navnímat a v klidu si celou přečíst. Nepřijít přitom o vlastní požitek ze čtení.
To se mi povedlo, až když jsem si k tištěné knížce dokoupila ještě audioknihu.
Celých 35 kapitol skoro 500stránkové knihy jsem slupla za míň než 4 dny. Poslouchala ji hlavně v autě na cestách na setkání freelancerů v Bratislavě i cestou na knižní festival do Žiliny.
Tělo sčítá rány je skrznaskrz o traumatu.
S nějakou formou traumatu se v životě setká skoro každý. Jde např. o znásilnění, týrání, válku, přepadení, smrt blízkého člověka nebo vážnou nemoc.
Dozvíte se, že prožité trauma negativně ovlivňuje mozek i zbytek těla. U lidí, kteří prožili trauma, se i dlouho poté denně střetává křehkost s odolností. Mění se jejich sebeuvědomění. Jak vnímají sami sebe. Kolik energie denně vydají na běžné činnosti jako péče o sebe nebo děti.
Trauma zasahuje do seberegulace. Tedy jak se zvládají ovládat, třeba při hádce. Nebo jak dokáží směřovat své myšlenky i emoce k vytyčeným cílům. Dále má prožité trauma vliv na to, jak komunikují nebo jak prožívají radost atd.
Autor je vědec a psychiatr, otevřeně líčí skutečné příběhy svých pacientů. Říká, že i když trauma nelze vzít zpět, lze se z něj „uzdravit. V knize čtivě popisuje jak.
Své poznatky zakládá na výzkumech, své klinické praxi a poznání traumatického stresu. Věda mě fascinuje, tak jsem mu jednou dvakrát odpustila i slabší srozumitelnost a příliš odborné výrazy.
Pokud nejste psychiatr nebo psycholog, hlavně druhá půlka knížky bude pro vás možná, stejně jako pro mě, praktičtější a přístupnější.
Odnesla jsem si nějaké tipy a souvislosti:
- V bezpečném prostředí pomůže zrekapitulovat, jak to bylo, a jak se nám povedlo přežít.
- Narození dítěte nebo jiné transformující zážitky mohou překreslit naši emoční mapu a spoustu věcí napravit.
- Nejen dětem, ale i dospělým pomůže, když lépe poznají svůj vlastní vnitřní svět. Umět poznat, co je děsí, trápí, těší, rozčiluje.
- Když se vyznáme ve vlastních pocitech a umíme je pojmenovat, lépe se naladíme na druhé a jejich emoce. Zlepšuje se naše emoční inteligence.
- Stáváme se odolnější díky pocitu aktéra cítíme, že to, co děláme, má význam.
- Pomůže práce s tělem jako jóga nebo jiný sport. Taky hudba, tanec, divadlo z nás dělají aktéry.
- Intenzivní úsilí, společná práce a soustředění nás posilují. Jsou opakem zranitelnosti při týrání, pocitu neviditelnosti při zanedbávání nebo izolace v případě traumatu.
Knížka mi pomohla najít odpovědi na některé mé niterné otázky jako například:
- Jak ještě lépe žít s jizvami na těle a/nebo na duši?
- Jako #názvotvůrce mě obzvlášť zajímalo, kde se v lidech bere radost a tvořivost
- Kde v životě nacházíme smysl?
- Jak se znovu napojit na druhé lidi?
- Kde se v lidech po traumatu bere láska?
- Jak to, že jdou dál?
- Jak je možné, že navzdory všemu utrpení, kterým si někteří prošli, jsou milujícími lidmi nebo zapálenými profesionály napříč obory?
Číst více
Číst více