Výtečné téma generačního konfliktu podněcovaného prohlubující se klimatickou změnou, ale tristně, zpracované. Mělké, nepřesvědčivé, zmatené a nejasné. Autorka chtěla čtenářům předat určité poselství, jenže to se jí příliš nedaří. Aby to fungovalo a kniha dokázala proniknout i k těm, k nimž by autorka ráda promlouvala (tedy aby sdělení rezonovalo i mimo okruh těch, kteří s ní názorově souzní), nesměly by být postavy tak ploché, dialogy tak jalové a příběh tak nezáživný. (Skvěle to vystihla Grohlinka.) Škoda, určité náznaky tam byly, leč potenciál zůstal nevyužitý.

,,Nechali se unášet svými nadějemi a nad hladinou je držela vyhlídka, že by snad mohli náhle přijít ke štěstí. Jenže namísto štěstí pouze ubíhá čas. A oni byli pořád jen sami sebou. A přece kdysi chtěli být jiní. Odteď z toho budu vycházet, umínila jsem si, zatímco jsem se loudala zpátky do stodoly. Že se to, čím lidé chtěli být, ale nemohli, dál nese s nimi. Dělá jim to společnost. Kniha obsahuje spoustu chytrých myšlenek, jen je podává způsoben, který je degradující, což je škoda. Knihy, které chtějí mít poselství, ale uráží ty, ke kterým se snaží promlouvat, tak k čemu to je? Kontraproduktivní. Kniha se snaží na malém hřišti hrát velkou hru a to je ten problém, nemá na to. Snaží se o příliš mnoho témat. Škoda. Nevím, kdo psal doslov, jestli sama autorka, nebo snad překladatelka? Ale je to čirá slátanina, která do takovéhle knihy nikdy, nikdy nesmí přijít. Pokud je to dílo překladatelky a vydavatel jí to umožnil, tak gratuluji, sráží to knihu o několik úrovní.