Tancuj si svůj sen

Knizka Tancuj si svuj sen me tak zaujala, ze jsem ji precetla za dva vecery. O svete tancovani nic nevim, ale o to vic me vtahnul a na kazde strance jsem byla zvedava, kam hrdinku jeji vasen zavede. Fascinovalo me, jak dokazala vsechno skloubit a porad ji jeste zbyla energie na vztahy. Jeji pristup mi byl sympaticky a fandila jsem ji az do konce.

Taneční prostředí je něco neobvyklého, s čím se setkávám úplně minimálně, takže jsem byla hodně zvědavá na toto prostředí. Které čtenáře vezme do zákulisí, ukáže zajímavé věci, ale zároveň je podávané pohledem, že se jedná o něco známého, takže technicky to klouže víc po povrchu. Časově je kniha zasazená ještě před rok 2000, je příjemným návratem v čase a společenském nastavení a možnostech. Zároveň se příběh odehrává ve více než roce, vybírá si jen určité stěžejní scény a motivy. Mrzí mě, že kniha není delší, že nejde víc do hloubky, že nedává tolik prostoru motivům nebo i vývoji postav. Jsou tu navíc dvě vypravěčky, Julie a její matka; to by mohlo přinést zajímavé rozvrstvení a komplexitu, bohužel ale obě jsou představované dost podobně, dokonce i se stejnými nespisovnými jazykovými prvky, a tak se moc nezdá, že jedna vypravěčka je dospívající a druhá už dávno dospělá. Tím, jak je kniha časově rozvržená, se může zdát, že je zrychlená. Motivy vztahových záležitostí nesou víceméně druhou dějovou vrstvu, můžou se zdát právě také hodně zrychlené a možná trochu překombinované, tady je naopak na časové trvání příběhu potřeba pamatovat, stejně jako na to, že jde o takové to první oťukávání. Kdyby kniha byla delší, mohlo by se dostat víc prostoru i vážným tématům, kterých je tu vlastně několik. Ze svého pohledu vnímám, že by kniha chtěla víc stran, jít víc do hloubky, ale číst knihu v takových čtrnácti, patnácti letech, věřím, že bych z ní byla naprosto nadšená.