Trochu som sa toho obávala, že o čom bude kniha o úhoroch. A ona naozaj bola iba o úhoroch :D No v konečnom dôsledku bolo fascinujúce sledovať tohto záhadného tvora po celé stáročia a tú bezmocnosť vedcov, ktorým stále uniká pomedzi prsty. Dokonca sa tam mihne Freud a jeho pomyselná cesta od skúmania úhora k psychoanalýze mi vyvoláva úsmev na perách. Veľmi ma baví, keď narazím v knihe na svoje obľúbené tituly, tu autor zmieňuje úhora ako dôležitý symbol či motív v Krajine vôd (Země vod v češtine) od Grahama Swifta a takisto v Pene dní od Viana. Musím priznať, že keď som knižky čítala, vôbec som ho tam nevnímala. Aká chyba! Teraz mám chuť si ich prečítať znovu, určite by bol dojem iný ako vtedy. Väčšinou úhor pláva aj cez tieto knihy ak niečo nedostihnuteľné, tajomné, odpudivé a vzbudzujúce hrôzu. Autor zmieňuje aj Plechový bubienok, ktorý už mám neuveriteľne dlho na wishliste a tieto knižné štuchutia beriem ako vážne znamenia :)

Bavila mě historie pátrání po původu úhoře a veškerá biologická fakta (těch jsme se ale dozvěděli ledva, co by úhoř do tlamičky pobral). Zbytek byla snůška blábolů na téma kterak napasovat úhoře do existencionálních úvah a do arteterapie po smrti otce. Možná má i úhořův tvar nějakou roli, vzhledem k Sigmudovu pobíhání celou knihou, ale to už je jen moje spekulace. Nejsem fanouškem těchto nitrovyblívajících grafostvořenin. Ale pár faktů: - sklovití úhoři (jedno ze stádií vývoje) působí křehce a bezbranně a například pro Basky představují delikatesu (jak typické) - Japonci se snažili uměle chovat a rozmnožovat úhoře. Projevilo se u nich několik chorob. Zanedlouho se jejich dovozem všude možně po světě rozšířily i na volně žijící úhoře (opět) - ve starověkém Egyptě se na pohřebištích nalezly malé rakve s mumifikovanými úhoři, uloženými k věčnému odpočinku vedle bronzových figurek bohů (ťuťu) - Aristoteles byl poslední z lidí, který věděl vše. Tedy obsáhl všechno vědění, které se člověku do té doby podařilo nashromáždit - a dozvíme se, že odpověď na odvěkou otázku zní "vejce". Dokázal tak italský lékař a věděc Francesco Redi. "Ke stvoření života je třeba vajíčka a jeho oplodnění - omne vivum ex ovo." :-) A dozvěděla jsem se, že jsem taky úhoř - obyčejně prožije svůj aktivní život o samotě a jeho činnostem dávají řád roční období. Plavu tedy rychle od téhle knížky pryč, i když to s tou koulí žížal už z hlavy nikdy nevyženu...