Tajemství domu Thornů

Ja viem, je to moja vina. Predchádzajúcu knižku som čítala už dávnejšie a dej som si pamätala len matne. Takže zo začiatku som bola trošku stratená - hlavne čo sa vedľajších postáv týka. Postupne sa mi vyjasnilo, prečo sa mi knižka "Kouzla rodu Thornů" tak páčila - vtipné dialógy, neošúchaný dej, sympatické hlavné postavy. "Tajemství domu Thornů" predstavuje milú bodku za príbehom Elisabeth a Nathaniela. Bavilo ma to. Mercy pokrčila rameny. „Silas mi slíbil, že mě nezavraždí a nezakope vzadu na zahradě. Dal mi své slovo gentlemana.“ „To je podivně konkrétní,“ poznamenal Nathaniel. „Elisabeth, připomeň mi, abych nikdy nevykopával petúnie.“ Když zachytil její pohled, neslyšně vyslovil: „Higgins.“

Za mě asi trochu dějově slabší než první díl, ale je to přece jenom novela, ve které je většinou záměr aby se tam nic moc nestalo. Bavilo mě to hodně, byl to takový odpočinek, jelikož knihy s dvěma sty stranami poslední dobou moc nevídám. Přečetla jsem ji za chvíli, nejen kvůli počtu stran, ale i kvůli HOOOODNĚ velkým písmenům, které jsem teda taky už hodně dlouho neviděla. Kouzla rodu Thornů i tuhle novelu s obrovskými písmeny moc doporučuji a čtení obou knih jsem si ohromně užila. :D