Tajemný protivník

Úvodní příběh detektivního páru - poměrně málo známého - Tommyho a Pentličky - od Agathy Christie. Celá série je na rozdíl od Hercula a slečny Marplové psána úplně jiným jiným stylem - zkráceně - Pentlička je iniciativní a Tommy to potom žehlí.

Druhá Agátina kniha (z roku 1922), první ze série "Tommy & Pentlička". Myslím, že Tajemný protivník je učebnicovou ukázkou odvěké pravdy, že značka prodává. Kdyby knížku napsal nějaký neznámý Joe Black, vsadím pravou ruku na to, že její hodnocení by skončilo hluboko v modrých číslech. Úroveň této špionážní detektivky naprosto pregnantně vystihl uživatel Fideidefenso: "stupidní příběh s extrémně natvrdlými hlavními hrdiny". Zpočátku mě čtení i bavilo, v expozici působili oba ústřední crazy-protagonisté uvolněně a sympaticky a navíc nechyběl ani humor, který celému vyprávění dodával tu správnou šťávu, jenže jak začalo "houstnout napětí" a klubko zápletek se začalo zašmodrchávat, zábavnost se kamsi vytratila a zbyl jen hodně slabý béčkový příběh, plný náhod, který jsem dočetl se značným sebezapřením. Že je v knize těch náhod až moc si zřejmě uvědomovala i autorka, protože sama na toto téma občas zavede řeč: "A pak že se náhody nestávají!" Nebo: "Už jsem si mockrát všimla, že jak se jednou začnou stávat divné náhody, tak potom pokračují úplně neuvěřitelně." Atd. Malá zajímavost na závěr: V příběhu je na jednom místě zmínka o inspektoru Jappovi, který se poprvé objevil v Agátině předešlém románu. P.S.: Protože se v knize vyskytuje věta: "…měl nepříjemný, slabošský obličej a Tommy ho odhadl buď na Rusa, nebo Poláka," mám reálnou obavu, že fanatičtí aktivisté román, kvůli národnostní nesnášenlivosti, co nevidět zařadí na seznam libri prohibiti…