Ta z katovny

Debutový román literární redaktorky a teď už i spisovatelky Diany Štelové mě oslovil hned svou anotací - a po přečtení musím říct, že jsem dostala přesně to, co jsem očekávala, a ještě i něco navíc! V tomto psychologickém románu s prvky gotického hororu a se správnou porcí jemně mrazivé duchařiny sledujeme dvě dějové a časové linky - přítomnost s Lucií, mladou ženou, která si v sobě nese několik traumat z dětství i z nevydařených vztahů s muži v dospělosti, a minulost s hraběnkou Celestýnou, která před mnoha lety obývala sídlo nedaleko od Luciina nového bydliště, a s Lucií naváže duchovní pouto s nadějí, že její duše konečně najde klid... Knížka se neuvěřitelně dobře četla, a kdyby nade mnou jeden den nezvítězila únava, snad bych ji i zvládla na jeden zátah. Takhle jsem ale aspoň mohla vyzkoušet, jak poznám dobrou knihu - neustále přemýšlím o ní a o osudech postav i ve chvílích, kdy zrovna nečtu. Někdo by mohl namítnout, že dva propojené osudy v různých dobách nejsou příliš originální, ale mě třeba tento motiv hodně baví! Díky vytříbenému a poetickému jazyku autorky na mě dýchala ponurá a temná atmosféra i při čtení na letním slunci. V díle rovněž najdeme skvěle vykreslenou psychologii postav - ať už u týrané Celestýny, nebo u úzkostné Lucie, kterou sužuje i mně dobře známý "overthinking". Byť příběhem prostupovala i romantika v Luciině vztahu s Petrem, líbilo se mi, že se autorka nepřiklonila ke zbytečně přeslazenému konci a naopak Lucii dala naději, že z událostí vyjde jako silná a nezávislá žena. A v neposlední řadě musím ocenit i krásné zpracování knihy, kdy se pod přebalem s Lucií skrývají knižní desky s Celestýnou, a pasáže z pohledu obou žen jsou taktéž typograficky odlišeny. Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou lehčí horor s vynikající atmosférou a silným příběhem! Hodnocení: 5* Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

České autory mám v poslední době v oblibě, takže jsem nemohla vynechat ani Dianu Štelovou. Čekala jsem duchařinku, ale víc se mi dostalo vztahové a duševní terapie. Ale je to pro mě dobře? Pojďme si to říct narovinu! Hlavní hrdinka Lucie, literární redaktorka, si koupí domek na samotě, v lesích, kde se pohybují divoká prasata, šumí stromy a děsí vás vlastní stín. Odchází z Prahy po nešťastném rozchodu, zlomená a duševně ne úplně v pořádku. To každopádně zjistíme už z anotace a potvrdí nám to hned první strany příběhu. Lucie svou úzkost léčí běháním a jednoho dne během svého rituálu objeví polorozpadlé sídlo, které v ní vyvolává nepříjemné mrazení. Za oknem spatří ženskou postavu oblečenou v černém, která si Lucii k sobě podivně připoutává, a to se jí také stane osudným. Lucie chodí na terapii a jedna z dobře míněných rad je psát...vypsat ze z toho všeho smutku...a tak sedne ke stolu a dává se do vyprávění příběhu jedné zlomené ženy, kterou týrá a znásilňuje vlastní manžel, která denně trpí za sebe i svého malého synka. Netrvá dlouho a Lucii dojde, že její ruku při psaní vede samotný duch ženy z podivného sídla, a že si vybrala právě ji, aby vyprávěla její skutečný příběh. Je to snad klíč k tomu, aby mrtvá žena nalezla vytoužený klid? Lucie ale sama potřebuje nalézt klid. Její úzkostná porucha pramení z útrap, kterých se jí dostalo v dětství. A tak jsme často svědky podivných vnitřních monologů a co nejhůř - po setkání s majitelem místní farmy Petrem, i milostných eskapád, která rozhodně nejsou šťastná. A právě vztah s Petrem je zde řešen prakticky neustále a zaujímá v knize podstatnou roli. Na mě toho bylo místy dost a uvítala bych spíš více té duchařiny a kapitol z doby, kdy žila ona nešťastná a týraná hraběnka Celestýna. Protože z toho mě rozhodně mrazilo víc.