Ta z katovny

České autory mám v poslední době v oblibě, takže jsem nemohla vynechat ani Dianu Štelovou. Čekala jsem duchařinku, ale víc se mi dostalo vztahové a duševní terapie. Ale je to pro mě dobře? Pojďme si to říct narovinu! Hlavní hrdinka Lucie, literární redaktorka, si koupí domek na samotě, v lesích, kde se pohybují divoká prasata, šumí stromy a děsí vás vlastní stín. Odchází z Prahy po nešťastném rozchodu, zlomená a duševně ne úplně v pořádku. To každopádně zjistíme už z anotace a potvrdí nám to hned první strany příběhu. Lucie svou úzkost léčí běháním a jednoho dne během svého rituálu objeví polorozpadlé sídlo, které v ní vyvolává nepříjemné mrazení. Za oknem spatří ženskou postavu oblečenou v černém, která si Lucii k sobě podivně připoutává, a to se jí také stane osudným. Lucie chodí na terapii a jedna z dobře míněných rad je psát...vypsat ze z toho všeho smutku...a tak sedne ke stolu a dává se do vyprávění příběhu jedné zlomené ženy, kterou týrá a znásilňuje vlastní manžel, která denně trpí za sebe i svého malého synka. Netrvá dlouho a Lucii dojde, že její ruku při psaní vede samotný duch ženy z podivného sídla, a že si vybrala právě ji, aby vyprávěla její skutečný příběh. Je to snad klíč k tomu, aby mrtvá žena nalezla vytoužený klid? Lucie ale sama potřebuje nalézt klid. Její úzkostná porucha pramení z útrap, kterých se jí dostalo v dětství. A tak jsme často svědky podivných vnitřních monologů a co nejhůř - po setkání s majitelem místní farmy Petrem, i milostných eskapád, která rozhodně nejsou šťastná. A právě vztah s Petrem je zde řešen prakticky neustále a zaujímá v knize podstatnou roli. Na mě toho bylo místy dost a uvítala bych spíš více té duchařiny a kapitol z doby, kdy žila ona nešťastná a týraná hraběnka Celestýna. Protože z toho mě rozhodně mrazilo víc.

Lucie se po rozchodu s přítelem rozhodne všeho nechat a odstěhovat se do bývalé katovny v zapadákově nedaleko hranic. V okolních lesích brzy objeví opuštěné sídlo, které ji přitahuje svou ponurostí, a začnou ji pronásledovat znepokojivé sny o ženě v černých šatech. Děsivý přízrak se jí nejen zjevuje, ale bez pozvání vstupuje do jejího těla a Lucii se pak před očima odehrávají dramatické útržky ze života hraběnky Celestýny, která v sídle kdysi žila. Během pátrání po osudu tajemné ženy se Lucie sblíží s jejím potomkem Petrem, který však má vlastní pečlivě střežené tajemství. Čím víc toho Lucie odkrývá, tím větší nebezpečí jí hrozí. Kniha Ta z katovny je ideální čtení do pochmurných dní, přesněji spíše na jeden takový den. Věřím totiž, že stejně jako já, přečtete knihu jedním dechem. Na to, že se jedná o autorčinu první knihu, musím podotknout, že se jedná o velmi zdařilé dílo. Avšak na plný počet to nemá. A proč? Příběh je to jako taková pochmurná lehká duchařina. Je odehrávaná jakoby v takových dvou liniích. Současnost, kde Lucie má "vize" a vidí, co se stalo hraběnce Celestýně - my tyto příběhy nevidíme, ale jsou nám předávány v podobě sepsání příběhu, který píše Lucie za Celestýnu a snaží se tak odhalit její hrůzný příběh. Tento příběh je psán klasickým písmem v ich-formě, kdežto příběh Lucie ze současnosti je vyprávěn v er-formě a je psán tučným písmem. S tímto stylem jsem se ještě nesetkala a docela mě to bavilo - bylo to lepší než číst kurzívu. Příběh z minulosti mě bavil mnohonásobně více a mrzí mě, že ho tam nebylo o dost více. Jedná se totiž o příběh, kde se odehrává domácí násilí, nešťastná láska, ztráta blízkého a jiné. Tyto témata mám velmi ráda a tak mi to sedlo perfektně. Kdežto příběh Lucie mě tolik nebavil a ona jako osoba mi také moc nesedla. A samotný závěr byl už pro mě trochu zklamáním. A proto nehodnotím plným počtem. Nečekejte příběh, u kterého byste se báli nebo se cítili nepříjemně, to ne, ale je to příběh, který má hloubku a také napětí. Doporučuji jej však číst při dešti, abyste dostali lepší atmosféru!