Syn Jidášův

Jestliže se první kniha Jidášského cyklu rozjížděla pomalu a pak teprve postupně nabírala na obrátkách, u jejího pokračovatele je tomu skoro přesně naopak: zběsilý a hrůzostrašný začátek se hned vzápětí rozpije a zvolní tempo, když si odskočí do více jak dvě stě let vzdálené minulosti. Tou se pak probíjí zpátky do frenetické současnosti, a to v sadě příběhů jednotlivých hrdinů: sběrače rákosu Tanguye Guivarcha, pastýřky Sandrine Carnasseové, šarmantního lupiče Dominica de Marata a konečně také Herma Byrneho, upírského vládce londýnského podsvětí. Přiznám se, že způsob, jakým Markus Heitz, tyto příběhy v závěru propojil, mě skutečně překvapil. Na druhou stranu však také musím přiznat, že některé linie, po nichž se v Jidášově synovi vydal, mě zase až tolik neoslovily. Rozhodně želím ztráty mocného společenstva Jidášových dětí, protože tato kniha už je o něčem trochu jiném. Je sice pestřejší a barevnější než její předchůdce, jenom si myslím, že se ty barvy nepodařilo úplně dobře namíchat. Ať už tak nebo tak, chutná to pořád dobře…

Moc pěkná upírská kniha