Na knihu jsem narazil náhodou, když ji autor propagoval u nakladatele a sháněl peníze k vydání. Co musím určitě pochválit, je grafické ztvárnění a jména básní v japonštině. Kniha jako taková působí minimalisticky čistě a oranžová barva tomu dává krásný nádech. Pokud jde o básně samotné, je tu pár opravdu dobrých, které vás nutí se zamyslet, což je u haiku jen žádoucí. Celkově ale ve sbírce jsou jen jednotky básní, které objektivně více vyčnívají. Každý japonský básník vám totiž řekne, že ze 100 haiku, co složil, je jen jedna použitelná a hodná pozornosti. Se čtením jsem si rád dával na čas, užíval si to a povaloval v mysli jednotlivé slabiky. Osobně si pak myslím, že kniha může leckomu otevřít dveře k japonské poezii. Nicméně mi vadilo, jak se některé slabiky opakují - použít 2x slovo "až" ve formátu 5x7x5 je dle mě prostě špatný. Pak mi vadily i slova, co se k básním nehodila - jako např. "kandelábr". Autor se snaží přiblížit starým básníkům, tematicky si vybírá to, co se již v období Heian osvědčilo, ale používá moderní i slangové výrazy, které dle mého názoru celkový dojem prostě kazí.

Moc pěkně se mi to četlo. Haiku ze života. Některé zachycují důvěrně známé obrazy. Dojemné. Občas lehce k smíchu, občas k pláči. A graficky nádherná knížka... Jsem ráda, že jsem knihu podpořila a mohla vyjít.