Sviatok osamelých

Od autorky se mi líbila její prvotina Spolubydlící, i když uznávám, že měla svoje mouchy, a i Výměna byla fajn. Beth by potřebovala trochu vycizelovat, ale má sympatické postavy, vypráví jednoduchým jazykem a mile, a v zápletkou se vždy objeví i vážný podtón a poměrně těžká témata. V knize Tři rande má čtenář od počátku jasno. Joseph Carter to táhne se třemi najednou a je to mizera. Každá z těch tří od něj něco očekává, všechny jsou sympatické, i když je každá úplně jiná, a člověk se ptá, která nakonec s Josephem skončí a získá ho, nebo jestli ho všechny prohlédnou a pustí k vodě. !!! POZOR MOŽNÉ SPOILERY !!! Nebo je to celé úplně jinak? O'Leary si hraje s očekáváním čtenáře, ale jeho domněnky bourá pozvolně a nemění je tak často jako třeba Liane Moriarty. Já jí tedy na špek skočila se vším všudy a od té chvíle byla ve střehu, jak to s jednotlivými rovinami vyprávění je. Siobhan jsem odhadla a, i když chápu, ze to bylo důležité pro další děj, stejně mě to mrzí. Tenhle moment v knize mě opravdu zasáhl a zcela změnil mé vnímání hlavní mužské postavy. Kdybych mela knize a autorce něco vytknout, je to větší množství dobrých lidí, kteří do světa vyšli naprosto nepřipravení na psychické manipulace protřelejších sobců. Až v takové míře jsem se s tím sama nesetkala, a pokud je to v Anglii běžné, upřímně Angličany lituju. Richard byl zmetek. Tak, jako je kupa zraněných Angličanů vyrovnávajících se s bolestí a traumatem, snad existuje i víc Mortimerů nebo Aggie. O'Learyové se báječně povedlo vybalancovat roviny vyprávění, nechat čtenáře soudit postavy a pak dojít k prozření, které zabolelo. Byť autorka nedosahuje řemeslných kvalit zmíněné Moriarty a její knihy stylem připomínají oddechovky, o oddechovky v pravém slova smyslu nejde a za přečtení stojí. P.S.: Zcela se ztotožňuji s výrokem Colinovy matky po zabití Bluebell :-).

Po přečtení předchozích knih autorky jsem si musela přečíst i tuto, protože její styl psaní jsem si zamilovala. Tady byl začátek trochu rozpačitý, trochu jsem se ztrácela v ději, když se tři hlavní hrdinky střídaly v každé kapitole. Asi tak od poloviny mi kniha začala dávat smysl a do čtení jsem se ponořila. Od začátku jsem Josepha odsuzovala, že má vztah se třemi najednou, ale kdo dočte do konce, čeká ho milé ale i smutné překvapení. Kniha je napsaná skvěle, autorka si s ní dala určitě moc práce a musím říct, že tohle tu ještě nebylo a konečně je to něco jiného. Moc doporučuji všem a nenechte se odradit začátkem, kniha stojí za přečtení až do konce.