Svatojanský deník

Jak mi nesedla Kolčava, tak tohle se mi líbilo. Milé, upřímné, osobité, autentické, zajímavé, plné empatie k přírodě i zvířatům, i k lidem, které má autorka Eva Francová ráda....inspirace na tvoření. Takové knížky mám ráda. Kéž by jich bylo víc.

Napřed jsem si říkala, že knihu budu číst postupně přesně v daný datum onoho deníku, tedy každý den jednu kapitolu. Nakonec jsem to na konci února už nevydržela a musela číst dál. Některé věcí mám s paní Francovou podobné (bydlím na vesnici, mám velkou zahradu - zahradničím, pleju, často vařím, peču, mám ráda kočky a slepice, knihy, jezdím na kole...), takže mi její dny hodně připomínaly ty mé a bylo pro mě jednoduché se do jejího života vžít. Nečekejte od toho zázračné dílo, ale je to čtivá oddechovka, našla jsem tam pár zajímavých myšlenek. Jen škoda, že se kniha neprodává a tudíž prý nebude pokračování.