Sudety 1938

U této knihy mě nenapadá jiný komentář,nežli mnou dokola omýláno - Jsme lidi, to ano, ale jak bylo v Sudetech evidentně znát, byli lidi a LIDI. Díky tomu, že jsem se před 30 lety ocitla v pohraničí, od pár starousedlíků jsem zcela podrobně slyšela příběhy těch co tu směli po odsunu zůstat a poté jsem i zažila nájezdy těch, odsunuvších co se sem jezdili dívat na své domovy a větší aroganci člověka člověkem jsem nezažila. Popravdě kovaný starousedlík nám umí dát pěkně najevo, že tohle je jeho zem a my jsme tady navíc, Na druhou stranu můj děda budoval ve 30 letech pevnosti, tak mi spousta těch fotech je velice blízká a úplně z těch pevností je cítit, jak ti naši dědové tady chtěli bojovat proti nacistům a Hitlerovi a vůbec nemysleli na to, že by mohli nevyhrát. Já vím, historie dává za pravdu Benešovi a demobilizaci, ale v těch našich předcích - a potažmo i v nás- ať už dává historie za pravdu komu chce -to ale stejně zůstalo

Němec zůstane Němcem, slýchával jsem doma od malička a tahle kniha to jen potvrzuje. Kolik povýšenosti, arogance je z ní cítit. Na druhou stranu ale i strach z toho malého národa uprostřed Evropy, odhodlaného bránit své území a patrná úleva z toho, že jsme byli nuceni Sudety bez výstřelu a velmi rychle opustit. A propagandu, tu měli Němci zmáknutou dokonale, vždyť stokrát opakovaná lež se přece stává pravdou ...