Střepy Země v sobě kloubí autorovu lásku ke klasické space opeře a cit pro dobrodružný příběh s přesahem. Přičemž, i když k tomu rozsah přímo vybízí, nesklouzává ke zbytečným odbočkám, nebo sáhodlouhým popisům exotického prostředí. Navíc pracuje s tolik oblíbeným motivem posádky outsiderů bojujících proti všem; psanců, jejichž vlastní pravidla jsou na vyšší morální úrovni, než mravní koncepty některých civilizací. Dějově se přitom Adrian Tchaikovsky nedrží zpátky a od prvních stránek spřádá důmyslnou zápletku, která překvapí každým dalším zvratem, o přibývajících mrtvých nemluvě. Zároveň není jednoznačně zřejmé, o co tvůrci půjde, protože karty jsou průběžně promíchávány a směr vyprávění se mění podle toho, kam děj hrdiny právě zavane. Akce střídá akci, zároveň zbývá čas i na špionážní hry, diplomatické intriky a pašerácké fígle. To celé pak rámuje propracovaný vesmír rozkmotřených světů, mezi nimiž lidé nejsou o moc víc než další plamínek ve tmě, u kterého je otázkou času, kdy pohasne.

Science fiction z podškatulky space opery, která je typickým představitelem téměř všeho, co mám v tomto žánru ráda. Cestování vesmírem, dobrodružství, různé mimozemské rasy, originální technologie, průzkum, tajemství, nebezpečí, akce. Tchaikovsky se v uplynulých letech stal mým oblíbeným autorem a touto knihou svůj status potvrdil. Jediné, co bych mu vytkla, jsou postavy: pořád si k nim nedokážu vypěstovat patřičně hluboké sympatie, něco jim chybí. Pravda, v jednom případě jsem slzu uronila, a nemůžu ani tvrdit, že by mi posádka Božského supa byla úplně ukradená. Jen by potřebovala trochu přišmrncnout, oživit, pečlivě zpracovaný je pouze hlavní hrdina Idris, ostatní bohužel zaostávají. Ještě před dočtením jsem se začala shánět po druhém dílu a teď už vyhlížím třetí. Více doporučit nemohu, pro mě byly "Střepy Země" skvělé, zajímavé, čtivé od začátku do konce. Stylem mi částečně připomněly Coreyho sérii "Expanze", nápady Hamiltonův "Úsvit noci" a zdatně konkurují Reynoldsovu "Odhalenému vesmíru". 90%